Konec jednoho města

12. března 2017 v 20:00 | Rien Toute
Je to už dávno, co jsem poprvé odjížděla z mého rodného města. Byl to příslib nových dnů, lepších zítřků.
 

4. Konec světlých dnů

9. října 2016 v 20:00 | Rien Toute |  Stíny všedního dne
Ubíhaly dny a týdny. Venku už napadl sníh a malé děti se po vyučování většinou proháněly venku a koulovaly se. On ale neměl mysl na podobné radovánky. V myšlenkách se mu stále objevovala její tvář. Tvář Michaeli Pirteové.

Strážce starých věků

15. září 2016 v 20:00 | Rien Toute |  Jednorázovky
Tma a ticho. Jen prázdnota nyní naplňovala les. Všude prázdno. Nikdy to tak nebylo. Až doposud. Procházela tou najednou nepřívětivou krajinou. Vzpomínky na doby, kdy tu vyrůstala, se jí nyní v hlavě mísili se smutnou realitou. Kolik už je to dní, co odešli? Deset? Dvacet? Nebo i víc? Netušila. Čas pro ni nic neznamenal. Netušila ani, jak dlouho na tomto světě vlastně byla ona. Dvě stě let? Tři sta? Nebo snad už tisíc? Nikdy to nepočítala. Nikdy si nepřišla stará. Až nyní.
 


Sbohem sjednocená Evropo

24. června 2016 v 12:00 | Rien Toute |  Úvahy

Sbohem sjednocená Evropo

aneb začátek (Br)EXITU



Vážení čtenáři a čtenářky, blogerové i blogerky,

dnes je pro nás velký den, který se zapíše do historie a bude se o něm ještě dlouho mluvit. Británie totiž v referendu odhlasovala své vystoupení z Evropské unie, neboli Brexit.

Už dlouho jsem nepsala, přesto mě tato událost velmi zasáhla a já jednou zase musela své myšlenky a pocity vykřičet do světa.

Přijde mi zvláštní, jak málo toho můžeme ovlivnit. Ten večer, kdy se hlasovalo, jsem si snad jen na pár sekund vzpomněla na Velkou Británii a na hlasování, které se tam koná. Co jsem tedy vlastně dělala? Ten den jsem uvařila, dala vyprat prádlo, pak se s několika lidmi dívala na kolejích na Star Wars. Šla jsem spát až okolo půlnoci, vstala jsem o půl desáté. O to víc mě ale probralo, když mi přítel řekl, co se stalo. Británie vystupuje z EU. A co bude dál?

Přiznám se, že mám strach. Strach z války, která by mohla přijít, strach z další krize a ekonomické nestability v těchto dobách. Chci žít v klidu a míru. V prosperující společnosti, kde budu moci později beze strachu z vojenských či teroristických útoků vychovávat svoje děti. To, že je to sci-fi, mi říkat nemusíte. Vím, že nějaká hrozba bude vždycky. Ale přece jen by bylo možné hrozbu více eliminovat, kdyby jednotlivé státy držely při sobě.

Co nás tedy čeká v nedaleké budoucnosti? Podle mnoha lidí, včetně politologů, vystoupení Británie z EU spustí řetězový efekt, kdy mnoho dalších států bude přemýšlet o odchodu z unie. Během pár dalších měsíců, nebo let se dozvíme, na kolik byla myšlenka sjednocení Evropy reálná a na kolik šlo o tak nestabilní společenství, které se při první větší bouři rozpadlo. Doufám, že odchod Británie je pouze konec. Ale bohužel asi není. Je to teprve začátek.

Jediné pozitivum pro nás je, že kurz libry prudce klesl, takže se některé věci, které Británie vyváží do zahraničí, zlevní. Je to ale jenom jeden drobný klad, oproti mnoha záporům.

Zvláštní je, když jsem pročítala všechny ty články, jaké bylo složení lidí, kteří hlasovali. Pro Brexit byli většinou lidé starší, lidé se základním nebo středoškolským vzděláním, proti naopak lidé mladí, většinou vysokoškoláci. Trochu mi to připomnělo komunistický převrat (jestli se tedy tomu tak dá říkat, protože vše tehdy paradoxně proběhlo podle zákona) v našich zemích v roce 1948, kdy jediní, kdo vyšli na protest proti jednání vlády, byli právě vysokoškolští studenti. Nemá smysl tohle přirovnání bráti jakkoliv vážně, či srovnávat komunistický režim s aktuálním děním, spíše mi to přišlo, jako zajímavá paralela.

Dost už ale o mě. Co si o Brexitu myslíte vy? Vidíte v tom klady anebo zápory? A jak si myslíte, že bude Evropa vypadat za dalších dvacet let?

Piště do komentářů, pokud se chcete vyjádřit, jen vás prosím o jistou sofistikovanost, hlavně o omezení vulgárních výrazů.

Pokud jste dočetli až sem, děkuji.

S pozdravem,

Rien Toute

Po temné noci

21. dubna 2015 v 21:00 | Rien Toute |  Poezie
Další nával negativních myšlenek. Jinými slovy, opět je tu báseň.

3. Bolestná minulost

22. února 2015 v 22:00 | Rien Toute |  Stíny všedního dne
V šatně zase bylo plno. Povzdechla si a začala se prodírat tou masou studentů.

2. Jenom bolest

15. února 2015 v 20:00 | Rien Toute |  Stíny všedního dne
Zavřel skříňku a spěchal na hodinu. Poprvé v nové škole. Nástěnku před šatnami zdobil plakát politické strany Nový začátek. Za lepší zítřky! hlásal. Za čistotu lidské krve! Za boj s Nepatřičnými!

1. U Pouliční lampy

8. února 2015 v 20:00 | Rien Toute |  Stíny všedního dne
Postupně se stmívalo. Snažil se dostat se co nejrychleji domů, ale zatím jen čím dál víc bloudil.

Anotace

4. února 2015 v 22:00 | Rien Toute |  Stíny všedního dne

Každý den ubíhá stejně pomalu, nudně, ale také neúprosně dál. A co jeho stíny? Co se v nich ukrývá?

Každý člověk má předsudky. Věděla to. Znala ty obyčejné lidi, kteří bezhlavě ušlapávali každého, kdo se od nich odlišoval. Právě proto taky skončila ve stínech


Když ji poprvé spatřil, pomohla mu. A on jí nyní chce tu pomoc uplatit. Štvanice začíná. Ale kdo je vlastně ta kořist? Jsou to opravdu nepřirození, nebo jen lidé, kteří se něčím liší od ostatních? A do jaké škatulky vůbec spadá ona?

Ještě jedna slza

20. listopadu 2014 v 21:00 | Rien Toute |  Jednorázovky
Plakala. Plakala tak dlouho, až jí vyschly slzy. Tak dlouho, až jí nezbyla žádná síla a ona tam jen bezmocně ležela. Krásná jako porcelánová panenka. Čista jako lilie. A prázdná, jak mísa toho nejchudobnějšího člověka.

Pár veršů na večer

1. června 2014 v 22:00 | Rien Toute |  Poezie
Po pár úžasných dnech zase realita. Návrat na nepřátelské území. Opět boj o přežití, drobné pokusy vstát a nesložit se z toho. Ignorovat uštěpačné poznámky ostatních a jít dál vlastní cestou. Jako vždycky.

Noc beze snů

11. května 2014 v 22:00 | Rien Toute |  Poezie
Další z večerů, kdy člověk už nemá sílu a myšlenky se hrnou jedna za druhou. Na pokraji pláče, ale brečet nejde. Chuť mlátit hlavou do zdi, jen kdyby byla odvaha. A tak si sedne k počítači a píše verše...

Zámek v oblacích

12. dubna 2014 v 23:00 | Rien Toute |  Jednorázovky
Stojím tam, na hranici mezi naším světem a nekonečnem. Na balkóně pevnosti andělů. Na zámku v oblacích. Konečně!

Strach

11. března 2014 v 22:00 | Rien Toute |  Poezie
Strach a pochyby. Nesnáším je a přece tu teď jsou. A tak píšu

Epilog

18. února 2014 v 20:00 | Rien Toute |  Konečné rozhodnutí
Adame,
když tato slova píšu, už je konec. Konec, kterého jsme se oba děsili a který stejně přišel. Nikdo z nás s tím nemohl nic dělat. Myslím, že si to uvědomuješ ještě více než já.
Vím, že jsi to věděl už tehdy, kdy jsem se po těch několika letech opět ocitla doma. Ten pohled tenkrát mluvil za vše. Ale nevyčítám ti to. Není totiž co. To já se rozhodla, to já nyní musím zaplatit. Věděla jsem to už předtím, jen dnes mi došla skutečná cena.
Musí být strašné to vědět a přitom jen stát a nečinně přihlížet. Sledovat, jak milovaní lidé postupně propadají mezi tvými prsty do propasti a ty nemůžeš ruku sevřít, abys je zachránil. Ta moc, kterou máš je úžasná a přitom tak děsivá. Ale něco můžeš změnit, stačí jen chtít. Je mnoho věcí, které ještě můžeš v životě dokázat, stačí je jen uchopit za správný konec. To je někdy možná to nejtěžší, ale věřím, že ty to dokážeš.
Já ale ne. Můj čas už se nachýlil ke konci. Víme to oba, tak proč dál chodit kolem horké kaše. Pravda je, že od Markovi smrti se cítím prázdná. Jen tys mi dával naději, že bude líp, ale ta dnešním dnem pohasla. Jsem sama v bytě a ty tu nejsi. Není budoucnost, jen minulost prolínající se s přítomností. Světlo na konci tunelu uhasíná. Nyní je jenom tma. Naprostá tma. Konec všech snů. Konec iluzí, který jednou musí přijít.
Můj život mi po ohlédnutí zpět připadá jako román plný úžasných dobrodružství a barvitých slov. Takový, který se bude číst ještě dlouho poté, co jeho autor navždy opustí náš svět. Je nádherné být tím hlavním hrdinou, avšak tohle hrdinství má jednu chybu. Žádný z těch velkých románů totiž nekončí šťastně. Hrdina buď propadne zlu společnosti, nebo umírá a je jedno, zda vlastní rukou či rukama lidí kolem.
A já nyní umírám taky. Vlastní rukou a tohle je mé poslední sbohem. Miluji tě. Miluji vás oba. Ráda bych zůstala, ale nemůžu. Stíny druhého břehu mě volají, dožadují se té dávné platby, kterou jim dlužím. Jen svou smrtí se můžu vykoupit. A on už mě tam také čeká. Vím to. Vím, že dál půjdeme společně, byť to možná bude jen pár kroků. Ale už nebudu sama.
Sbohem, má lásko. Naše cesty se někdy určitě sejdou, věřím tomu, ale ne dnes a ne tady. Tato doba nám není souzena, co si budeme nalhávat. I tak si vážím té krátké chvíle, která nás svedla dohromady a která zpečetila můj osud. Nic bych neměnila.
S láskou tvá Kasandra.
Psáno dne 17. 12. 2013

Jen poslední šanci...

16. února 2014 v 22:00 | Rien Toute |  Poezie
Nemůžu spát, myslím jen na jednoho člověka. Ještě nedávno jsem si říkala, že by to bylo v pohodě, kdyby řekl ne. Že bych se prostě oklepala a šla dál. Jenže nebylo. Došlo mi, že on je ten, s kým bych chtěla strávit zbytek svého života a ne by znamenalo další pád. A proto zase píšu. Další báseň, abych se zbavila přebytečných myšlenek.

4. Skutečná cena

15. února 2014 v 20:00 | Rien Toute |  Konečné rozhodnutí
Probouzím se, ale oči nechávám stále zavřené. Děsím se toho, co uvidím, až je otevřu. Kde jsem? V pekle?

Valentýn

14. února 2014 v 17:00 | Rien Toute |  Jednorázovky
Když tedy máme ten Velentýn, tak sem přidávám něco zamilovaného, i když to úplně není můj šálek kávy.

3. Kdo přežije?

11. února 2014 v 20:00 | Rien Toute |  Konečné rozhodnutí
Práce za barem dnes ubíhala celkem rychle, ale i tak jsem toho měla dost. Už jsem se těšila do postele. Proč jen si vždycky vybírám práci v nějakém nočním klubu?

A svět se pomalu bořil jako domeček z karet.

10. února 2014 v 22:00 | Rien Toute
Tohle je asi poslední článek, který v dohledné době napíšu. Ještě vyjde zbytek kapitol ke Konečnému rozhodnutí, u kterých jsem před dvěma týdny nastavila datum vydání, ale tímto článkem na nějakou dobu končí má aktivita na tomto blogu. Je to možná trochu paradox, že se vzdávám něčeho, co mě tak dlouho drželo nad vodou, ale se psaním přichází vzpomínky. Navíc má tvorba stejně nestojí skoro za nic, tak proč si s tím lámat hlavu.

Další články


Kam dál