Noční můry

21. září 2013 v 17:00 | Rien Toute |  Drama
Další úkol do češtiny. Tentokrát je to tragédie na téma Noční můry.


Noční můry
(Děj se odehrává na začátku 20. století)
Marek se dostává na dno. Topí se v dluzích a jeho firma nemá daleko k bankrotu. Najednou se však objevuje muž, který mu výměnou za jeho duši slibuje pomoc. Marek přijimá. Po necelém roce se mu však začínají zdávat divné sny. Je v nich opět ten muž a dožaduje se zaplacení jeho dluhu.

Ďábel: Nemusím ti snad připomínat, že máš pouhý týden, kdy můžeš volně pobíhat po světě. Pouhých sedm
dní života. Poté bude tvá duše náležet mně.

Marek: (Klekne na kolena a svěsí hlavu) Vím, pane. Chci vás však požádat o jednu laskavost.

Ďábel: (Trochu otráveně) Mluv. Uvidím, zda je to v mé moci.

Marek: Chci pouze další týden navíc. O nic víc nežádám.

Ďábel: (S krutým úsměvem na tváři) Nuže dobrá. Máš další týden. Čtrnáct dní celkem. Ani o jeden den víc.


Marek se za tu dobu pokouší najít něco, čím by úmluvu s ďáblem zrušil. V noci ho začínají trápit noční můry. Jeho nespavosti si mezitím začíná všímat jeho sestra.

Marek: (Vejde do pokoje, pod očima má tmavé kruhy)

Lucie: (Sedí v křesle a čte knihu. Když bratr vejde do pokoje, vzhlédne.) Co se děje, bratře? Už zase nemůžeš
spát?

Marek: (Zle se na ni podívá) Do toho ti sestro nic není. Raději by ses měla starat o sebe.

Lucie: To ses tak stáhl do svojí ulity, že mi už nedůvěřuješ? To se opravdu tolik bojíš okolního světa, že vše,
co se kolem tebe děje, si necháváš jen pro sebe?

Marek: (Povzdech) Tak to není, sestřičko. Snažím se tě jenom chránit.

Lucie: Před čím? Čeho se tak bojíš, že nemáš odvahu se mi s tím svěřit?

Marek: Něčeho tak mocného, že boj s tím je předem prohraný.

Lucie: Prosím, už dál nezapírej. Pověz mi víc! Čeho se bojíš? Co tě tak trápí, že v noci nemůžeš spát?

Marek: Noční můry sestřičko. Ty to jsou. Nutí mě bdít i v noci. Kdykoliv se ponořím do říše snů, chytí mě a
už nepustí. (Zmoženě usedne na pohovku)

Lucie: Tak se nevzdávej! Bojuj s nimi přece! Vím, že není protivníka, který by tě porazil. Proč předem
zatracovat výhru, když jsi ještě neprohrál!

Marek: (Zoufale se na ni podívá) Ale jak sestřičko? Jak mám bojovat proti něčemu, co nemá ruce ani nohy?
Proti něčemu? Co sídlí Pouze v mé mysli?

Lucie: (Chytne ho za ruce a dívá se mu přímo do očí. Marek se snaží jejímu pohledu vyhnout, nakonec to však
vzdává a její pohled opětuje) Vždycky lze bojovat a vyhrát, slyšíš!


Marek jí nakonec všechno poví. Jeho sestra je však stejně bezradná jako on. Nakonec mu ale poradí, ať zajde do kostela a pokusí se hledat odpovědi tam. Zde se potkává s Klárou.

Marek: (Sedí na lavici)

Klára: (Přichází) Nevadilo by vám, kdybych si k vám přisedla?

Marek: Vůbec ne, jen si klidně přisedněte (Nastává delší ticho)

Klára: Omlouvám se, že vás otravuji, ale smím se vás zeptat, co tu děláte?

Marek: (Ani se na ni nepodívá) Přemýšlím. (Další trapné ticho)

Klára: A nemohla bych vám s tím přemýšlením nějak pomoci?

Marek: (Tentokrát už vzhlédne) Obávám se, že opravdu ne. S tím, co mám na srdci, mi nepomůže opravdu
nikdo.

Klára: Tak dobře, ale nechtěl byste se jít raději projít. Víte, v chůzi se přemýšlí daleko lépe a myslím, že zima,
co je tady, přemýšlení taky nesvědčí.

Marek: (Zdráhá se) Tak dobrá.

Marek nakonec po příjemné procházce pozve Kláru na příští den do kina. Zde jí vyzná lásku. Ona jeho vyznání přijímá. Druhý týden uteče jako voda. Marek nakonec Kláře všechno poví, ale i ona je bezradná. Ďábel přichází a odvádí Marka sebou.

Marek: (Má svázané ruce za zády. Konec lana drží ďábel. Když začíná mluvit, na tváři má smutný úsměv) Víš ďáble, byl jsem hlupák. Myslel jsem si, že majetek je ze všeho nejdůležitější. Teprve až teď vidím, jak moc jsem se mýlil.

Ďábel: A co je tedy podle tebe důležitější, než hmotné statky?

Marek: Copak nevíš, o čem mluvím? Přece o lásce. Láska je to, co z nás dělá ty nejšťastnější lidi na světě.
Kdo ji nepozná, jako by nežil. Jako by nikdy nedýchl, ani nikdy neotevřel oči. O to hůř pro mne,
který jsem ji poznal, ale žil pro ni jenom týden.

Ďábel: (Nevěřícně kroutí hlavou) Ach vy lidé. Vás je těžké chápat. Pro vlastní hamižnost jste schopni upsat
vlastní duši, aniž si uvědomíte, o co tím přicházíte. Pro vás peníze jsou vším a láska ničím, teprve až
vaše vlastní smrt vám otevře oči.

Marek: Moudře mluvíš. Snad jsem tě měl více poslouchat, když si mi tehdy u podpisu smlouvy domlouval a
odradit od ní si mě snažil. Nyní už je pozdě. Co jsem krví podepsal, už vyvrátit nelze.

Ďábel: (Postaví se doprostřed jeviště a mluví k divákům. Marek mezitím klečí na kolenou vedle něho) Myslím
si, že tohle by mělo být pro všechny ostatní ponaučením. Že každý by se měl zamyslet nad sebou
samým a nad hodnotami, které jsou v jeho životě hlavními. Že ne vždy je majetek to jediné, na čem
záleží, a že láska není jenom pouhý klam, pocit, který už pro dnešní dobu neexistuje. (Se smutným
výrazem na tváři odchází a táhne Marka za sebou)
Konec
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bria-they bria-they | 14. ledna 2014 v 20:02 | Reagovat

Bezvadný příběh, končí to přesně tak,jak bych chtěla.. I když je mi ho líto :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama