Noční tvorové

22. září 2013 v 17:00 | Rien Toute |  Jednorázovky
Našel ji u jedle. Ležela tam na sněhu, úplně nahá a skoro mrtvá. Nemohl ji tam nechat. Odnesl ji do svého srubu, kde po zimu přebýval, tam ošetřil její rány a zabalil ji do kožešin. Po dnu se probrala, ale mluvila jenom nesmysly.
Po dalším dnu věděl, že boj o její život prohrál. Byla moc slabá, než aby přežila. A pak přišel on. Muž, který mohl být jak její záchrana, tak smrt.

"Já nechci umřít," zašeptala, když ji zvedal z postele.
"Neboj se," ujistil ji, "neumřeš."
"Myslíš, že přežije?" zeptal se ho, když s dívkou odcházel.
"Kdyby nebyla šance, že ano, tak bych se o to nepokoušel," odpověděl mu a vyšel ven.
Šel dlouho. Její váha mu nevadila. I kdyby nebyla tolik pohublá, měl by dost síly ji tak daleko nést a nést ji pak ještě dál. Zastavil až u skály. Jednou rukou odvalil balvan, který zakrýval vchod do jeskyně, a když vešel dovnitř, tak ho zas umístil zpátky na původní místo. Dívku položil na lůžko ve výklenku, sundal si kabát a začal. Své špičáky zabořil do jejího krku a vysál ji skoro do poslední kapky. Pak pomocí zubů roztrhl žílu na svém zápěstí a přiložil si k dívčiným ústům.
"Pij!" zašeptal jí.
Nevěděl, jestli ho doopravdy slyšela, ale jak se jí krev dostala do pusy, začala ji polykat. Pak už ji skoro hltala. Nakonec ji musel zarazit a své zápěstí vytrhnout z jejího skusu. Ani se ho neobtěžoval neobvazovat. Rána se mu za chvíli stmelí sama.
Potom už jenom čekal, jestli její tělo přijme proměnu a přežije. Buď bude dost silná a začne znovu žít nebo jí síla stačit nebude a ona zemře.

Zdál se jí sen. Hrozný sen. V tom snu si její matka našla nového muže a pod jeho nátlakem ji prodala jednu zámožnému šlechtici. Dostala za ni sto zlatek.
Byla krásná, proto nebylo divu, že se stala jeho kurtizánou. Nedobrovolně. Nebo spíš mohla říct, že byla jeho děvka, která s ním spala jen kvůli tomu, aby přežila. A když se vzpouzela, jen se tomu zasmál a ještě přitvrdil, popřípadě ji zmlátil.
Pak ho omrzela. Přišli další dívky stejně krásné a neposkvrněné. Nemohl dopustit, aby odešla a povídala o tom, co s ní dělal, proto ji přikázal zbít do bezvědomí a poté ji zahodit někde hluboko v lese, ať ji roztrhají vlci.
Když se probrala, neměla sílu vstát. Nemělo to smysl. Stejně zemře tak jako tak. Buď umrzne, nebo ji roztrhají vlci.
"Tak se o to pokus," zašeptal vítr pohrávající si se sněhem. "Alespoň se pokus vstát. Možná na někoho narazíš a on ti pomůže. Možná přežiješ."
S novou nadějí se pokusila vstát. Na třetí pokus se jí to podařilo.

Probudila se. Muž se usmál. Proměna dopadla dobře. Přežila ji. Dívka se na něj zkoumavě podívala. Její oči nyní byly ledově modré a původně hnědé vlasy jí ztmavly skoro do černa. Pokožka získala mramorový odstín a její postava trochu zeštíhlila.
"Kde to jsem?" zeptala se šeptem.
"Ve tvém novém domově," odpověděl jí.
Dívka se pomalu posadila. Bolela ji hlava. Cítila se slabá a silná zároveň. Jako by v ní někdo probudil novou sílu, ale ona byla ještě unavená a neschopna ji využít.
"Co se semnou stalo?" zněla její další otázka.
"Umřela si," řekl jí bez zbytečného protahování. "Umřela si a já ti dal nový život. Novou naději. Nechci vědět, jaká byla tvoje minulost a ani tvé minulé jméno, pokud si ho tedy nechceš ponechat. Teď však zůstaneš u mě a budeš se učit."
"Co učit?" nechápala dívka
"Učit o tom, jak přežít," vysvětli jí. "Učit o tom, kdo jsme a co umíme."
"A kdo jsme?"
"Upíři. Noční tvorové. Tvorové, kteří už nikdy nespatří Slunce."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama