Mé starší dílo, psané ještě na papíře. Trochu jsem ho musela pozmněnit, aby se vůbec dalo číst.
Stíny a zlo nade mnou krouží jako temný pták.
Zda uniknu jim nevím já. Co když ne?
A než na mě spočine všech vyšších bohů jejich zrak,
co mám dělat? Kde hledat světlo ve věčné tmě?
Zda najít ho mi podaří se nevím, avšak někde skrývá se.
Jen vědět kde.
Možná je v horách zakleto, či v lesích nebo na obloze vídá se.
Všem ostatním zrakům skryto, utajeno.
Temnota lační po mysli mé jasné,
nesmí ji zkroušit svými představami.
Leč však i dobro, pro dnešek tak vzácné,
nevítám s otevřenými náručemi.
Kdo jsem tedy, ó bohové, proč zapíráte mi pravdu?
Proč vidím světlo i stín, Slunce i zář Měsíce?
Proč se ve mně den snoubí s nocí? Proč jsem Jitřenka i Večernice?
Už vím, co jsem, jsem rovnováha, jsem rovnováhou na zemi.
Avšak dnes tma převažuje, jak poslední dobou zdá se mi.





wow, krásné
piš dál, určitě si něco přečtu 