Samota

12. září 2013 v 17:00 | Rien Toute |  Jednorázovky
"Vlez tam," poručil jí otec.
"Ale já nechci," vzlykala malá dívenka. "Já chci být s tebou, tati."

Muž si k ní dřepl a chytil ji za ramena. "Loro, teď mě poslouchej," řekl a díval se jí do očí. "Já tam s tebou být nemůžu. Je válka. Musím bojovat spolu s ostatními. Ty jsi ale ještě moc malá. A tohle je naše válka, ne tvoje. Tak poslechni a vlez si tam."
"Ale…" namítla ještě dívka.
"Žádné ale," utnul otec její pokus o protest.
"Tak mi aspoň slib, že se pro mě vrátíš," umínila si dívka.
"Loro, já…"
"Slib mi to!"
"Dobře," podvolil se nakonec. "Slibuji."
Když to dívka uslyšela, tak, byť neochotně, vlezla do krytu. Byly v něm zásoby na deset let. Tehdy ještě netušila, že tam těch deset let zůstane. Sama. Otec si pro ni nepřišel. Plynuly dny, měsíce a roky, ale on se neukázal.
Lora na něj však dál čekala. Věřila, že přijde. A pak už jí nebylo osm, ale osmnáct. Z dívky se stala žena. Uběhlo deset let a zásoby zmizely. V to, že její otec přijde, už dávno přestala. Nezbylo jí nic jiného, než otevřít dveře a vyjít ven. Do naprostého ticha.
Nikde nebylo ani živáčka. Město, ve kterém se dříve kryt nacházel, už nestálo. Jedině zbytky betonu dokazovaly jeho dřívější existenci. Nerostly tu žádné stromy, pouze napůl uschlá tráva. A jestli zde žila nějaká zvířata, tak byla nehlučná a jejich pohyb nezpozorovatelný.
Opět tedy byla sama. Válka si vybrala krutou daň. Ušla mnoho mil, než spatřila v dáli první stojící město, byť na půl zborcené a vylidněné. Podařilo se jí v něm najít nějaké jídlo a věci, které by v budoucnu moha potřebovat. Dále se však nezdržovala. Šla dál ve snaze najít někoho živého. Kohokoliv, kdo přežil válku.
Samota ji sžírala. Povídala si sama se sebou, ale ani to jí neposkytovalo dostatečnou útěchu. A pak, když už byla u konce svých sil, ho uviděla.
Muže, který stál na kopci a shlížel dolů do údolí.
"Pane, prosím řekněte mi, co se stalo," poprosila, aniž by ho předem jakkoliv oslovila.
Muž sebou trhl a pak se blesku rychle otočil. "To není možné," řekl. "Jak to, že žiješ? Měla bys být mrtvá."
"Proč?" nechápala dívka.
"Protože tak skončili všichni na tomto světě," odpověděl jí muž.
"Ale vždyť vy jste ještě pořád tady," namítla Lora.
"Já však zde nebyl, když to začalo. Byl jsem na orbitální stanici ve vesmíru."
"A můžete mi alespoň říct, co se stalo?" zeptala se.
Muž si povzdechl. Tohle pro něj bylo zřejmě nepříjemné. "Posaď se," vybídl jí. Lora udělala, co řekl.
"Všechno to začalo tím," začal vyprávět muž, "že na zemi došly zásoby ropy a zanedlouho i uhlí. To by samo osobě nevadilo, jenže ostatní zdroje energie byly hodně drahé, než aby si je některé státy mohly dovolit. Tím se prohloubily sociální rozdíly mezi bohatým severem a chudým jihem. Vypukla ekonomická krize a lidé se začali bouřit.
Začali utíkat do bohatých zemí, které však nemohly všechny uprchlíky přijmout. Musely proto většinu z nich poslat zase zpátky. Lidé se však nechtěli vzdát možnosti lepšího života, a tak se vzbouřili a později začali válčit. Jednotlivé velmoci se je snažily potlačit, ale nebyly jednotné. Každá z nich to dělala svým vlastním způsobem.
Nakonec, když už začal být odpor příliš velký, než aby ho mohli vojáci potlačit, se uchýlili k použití jaderných zbraní. Mělo se jednat pouze o tři neškodné výbuchy, které měly odrovnat hlaví povstalecká centra. Avšak s tím, co se stalo, nepočítal nikdo. Výbuchy se spojili v jeden a celou zemi pak na jeden měsíc pokryl radioaktivní oblak. Nikdo z lidí na zemi nepřežil. Ve vesmíru nás zůstalo jen pár, necelá miliardtina z původního osídlení."
"A nedá se s tím něco dělat?" zeptala se Lora.
"Ne," zavrtěl muž hlavou. "Jsme sami. Jediné, co přežilo, jsou rostliny. Ani zvířata nebyla schopna té zkáze vzdorovat. Možná že za pár set let se Země vzpamatuje, ale je otázkou, jestli to budeme zrovna my, kdo po ní bude chodit."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sante Sante | 11. července 2014 v 15:20 | Reagovat

hezke

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama