Vlak života

27. září 2013 v 17:00 | Rien Toute |  Poezie
Původně psáno k TT


Když v kolébce jsme poprvé spatřili svět,
byli jsme malí, nerozumní.
A potom už nám bylo více let než pět
a už jsme si velké cíle plánovali.
Chtěli jsme objet zemi, navštívit všechny její kouty, leč pak jsme vyrostli a na sny zapomněli.
To tehdy byly zvláštní dny, kdy i ty nejjasnější hvězdy najedenou potemněly.
A pak znovu prozřeli jsme, však jiní, poblouznění.
Beze snů a tužeb, jenom z půlky naplnění.
Hledali jsme cesty, tam kde nejhlubší byl les. Kde už ani zvěř nechodila.
Když konečně jsme ji našli a z lesa se vynořili, už jsme všechny dětské sny ztratili.
Ztratili jsme víru v pohádky a překvapení.
Dostalo se nám rozumu a velmi smutného prozření.
Pak zastárli jsme, děti další měli.
A když umřeli jsme, tak na nás ostatní zapomněli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama