Zpověď nesmrtelné

4. září 2013 v 15:00 | Rien Toute |  Jednorázovky
Nadpis mluví sám za sebe, takže si myslím, že není potřeba cokoliv dodávat. Snad jen to, že děkuji jednomu ze svých kamarádů za inspiraci.


Ptáte se, proč se zpovídám. Proč by někdo, jako já potřeboval zpověď, když může žít navěky. Jenže ono to tak jednoduché není.
Když mi sám anděl smrti nabídl nesmrtelnost, podmínil si to mou službou. Nyní ji odmítám a odmítám i vše, co je s ní spojené. Nechápete proč? Dříve bych to taky nechápala. Později vám však dojde, že žít věčně někdy postrádá smysl, až ho ztratí úplně.
Začalo to hádkou s rodiči. Byla jsem tehdy mladá, tak patnáct let. Život pro mě přestal být radostný. Časté hádky a osamělost toho byly příčinou. Odešla jsem a dlouho hledala smysl a řád toho všeho- narození, života i smrti. Mrak černých myšlenek nade mnou rostl a já si uvědomovala, že nemám šanci se z něj vymanit. Tak jsem se rozhodla to skončit. Konečně odejít do říše stínů, kam každý jednou zavítá.
Anděl smrti mi však překazil mé plány. Snesl se na zem a nabídl mi nesmrtelnost, která se nedala odmítnout. S tím však byla spjata i podmínka služby jemu. Měla jsem být jeho kosou, katem, který bere životy.
Souhlasila jsem. Nabídka nesmrtelnosti se mi tehdy zdála až příliš lákavá. Později mi však došlo, jak hloupá jsem byla.
Musela jsem ustřihnout niť života všem, bez rozdílu. Své rodině, známým i přátelům. Najednou jste sami a rozprávíte pouze s andělem smrti, který vám dává nová a nová jména.
Bylo to již skoro půl století mé služby, když jsem ho poznala. Zamilovala jsem se do něj a konečně pochopila, jak prázdný můj život a úděl zde je.
Když on nyní umírá, odmítám poprvé vykonat svoji službu. Vím, že tím nezabráním jeho smrti, ale odmítám být jeho kat. Má služba nyní končí a já se teď naposledy mohu zpovídat, než odejdu na druhý břeh.
Mohu se zpovídat z prázdnoty, která dříve pohltila mne i z lásky, která koluje v mých žilách nyní. Mohu se zpovídat z mé hlouposti, jakož to z hlouposti nevědomého člověka, která je mu vlastní i z prozření, kterého jsem dosáhla. Zpovídám se ze zrady, kterou jsem dopustila proti přírodě tím, že jsem nestárla i ze zrady ve výkonu své služby, jež se nyní dopouštím.
Život by snad pro mě někdy mohl být krásný. To bych ho však musela žít na plno a to je to jediné o čem jsem věděla, že nedokážu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janča:) Janča:) | Web | 5. září 2013 v 14:10 | Reagovat

Ahoj, máš špatně toplist. Pokud potřebuješ poradit jak ho nastavit, napiš mi na blog :)

2 Rien Toute Rien Toute | Web | 5. září 2013 v 20:41 | Reagovat

[1]: Děkuji za připomínku. Už jsem to spravila :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama