42/2013 Noční hrátky

20. října 2013 v 22:00 | Rien Toute

Tohle jsem fotila při cestě domů z Nočních hrátek (akce domu dětí a mládeže, kdy spíme s dětmi na budově, hrajeme s nimi hry, chodíme ven a podobně). Bylo kolem půlnoci, když jsem usoudila, že už půjdu. Jiní se rozhodli zůstat a spát tam, ale já jsem raději zvolila vlastní postel.
Vlastně jsem i byla ráda, že můžu jít domů takhle pozdě. Miluji noc. Miluji ty liduprázdné ulice, jejichž ticho jen sem tam přeruší opilecký křik. Miluji, když se můžu plížit ve stínech, nikým nezpozorovaná. Chápe to jen málo lidí. Většina si myslí, že se mi může něco stát. Že mě může někdo přepadnout a okrást, nebo znásilnit. Jenže já naše malé městečko znám. Znám ty ulice, kterými jednou měsíčně kolem půlnoci procházím. Vím, že můžu riskovat. Baví mě to. Užívám si ten adrenalin, který s tím je spjatý. Užívám si tu možnost jednou za čas nemyslet na nic jiného, než na tu volnost, kterou v noci pociťuji.
Ten den se toho stalo hodně. Kamarád mi psal, že nakonec nedojede a bráška poprvé dělal instruktora. Moc se mi na Noční hrátky (zkráceně NH) nechtělo, protože jsem věděla, že to bude stát za nic, ale řekla jsem si, že bych bráchu měla jít podpořit. A možná bylo i dobře, že jsem nakonec šla. Program sice stál za psí štěk, jak je tomu ostatně vždycky, a instruktoři se mezi sebou navzájem pomlouvali, což také dvakrát nemusím. Ale aspoň mi to pomohlo se odreagovat.
Téma bylo tentokrát Ztroskotání na pustém ostrově. Jenže jak už to tak bývá, hrály se spíš tradiční hry, jako jsou molekuly nebo upíři, než aby byl naplánovaný program se vším všudy, tudíž i s hrami, které by odpovídaly tématice.
I tak to byla ale fajn akce, hodnotím ji jako nejlepší z celého týdne. Jen si teď říkám, že tento týden byl vlastně dost ubohý, protože jindy by tohle bylo to poslední, o čem bych psala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama