Nechtěný cit

3. října 2013 v 17:00 | Rien Toute |  Poezie
Když jsem tuto báseň skládala, neměla jsem sebemenší tušení, jak to mezi námi bude dál. Nevím to ani teď, ale v těch pár řádcích je pravda. Láska je v tomto případě opravdu nechtěný cit, ale já si přesto nemůžu pomoct a miluji ho, i když vím, že není naděje.



Já kdysi měla vlastní plány jak žít život a jak s ním bojovat.
A pak jsem potkala tebe a mé plány vzaly za své.
Já nedokázala nic víc, než se na tebe dívat a tajně tě milovat.
Má naděje, že tento cit k tobě postupem času zmizí,
se začala zmenšovat, až zmizela v nenávratnu.
A ty jsi pořád ten krásný, tak trochu záhadný a cizí kluk,
a já jen malá hloupá holka, která doufá, že k ní cítíš něco víc.
Pokouším se psát povídky, básně nebo číst knihy,
abych se zbavila myšlenek na tebe, ale ani to nepomáhá.
Ony pořád jsou v mé hlavě a nechtějí pryč.
A ty nemáš ani sebemenší tušení, jak mě to zmáhá,
když každý večer myslím na tebe a nemůžu spát.
Nevím, co mám dělat a pochybuji, že to někdy budu vědět.
Nejspíš si jen položím ruce do klína a nečinně budu sedět.
A budu se modlit, ať se jednoho dne probudím.
Budu doufat, že po dlouhé útrapné zimě přijde jaro a já slunce zase uvidím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | E-mail | Web | 4. října 2013 v 21:08 | Reagovat

Pěkná básnička :) a souhlasím, láska je mnohdy nechtěný cit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama