Není růže bez trní

2. října 2013 v 17:00 | Rien Toute |  Jednorázovky
Připadalo jí to jako sen. Tolik volně rostoucích květin snad v životě neviděla.
"Jak jsi to dokázal?" nechápala. "Vždyť tolik rostlin tě muselo stát jmění."

"Našel jsem semena," vysvětlil jí. "Byla ve sklepě v bedně, kterou tam kdysi dal pradědeček. Vzal jsem je a na jaře zasázel. Trvalo to jen tři měsíce a podívej, co všechno z nich vyrostlo."
Usmála se a pohledem přejížděla všechny ty květiny. Pořád tomu nemohla uvěřit. Ještě před půl rokem byla střecha jejich paneláku ponuré místo, kam se dalo tak maximálně pověsit prádlo. Nyní zde byla zahrada. Jediná zahrada široko daleko. Možná poslední na světě. Všechny ostatní padly pro rozvoj města. I stromy a keře podlehly nové zástavbě. Jediné, co tu rostlo, byla tráva a občasný plevel. Pohled jí ulpěl na jedné květině s růžovými okvětními plátky. Zvědavě se na ni podívala.
"Co to je?" chtěla vědět.
"Růže," odpověděl jí.
Zamyšleně si tu květinu prohlížela. Byla krásná. Moc krásná. Ale něco jí chybělo. Jen nemohla přijít na to, co.
"Vždyť nemá trny," došlo jí nakonec.
Smutně se na ni usmál. "Já vím. Je to už dávno, co měly růže trny. Lidi je začaly šlechtit. Chtěli krásnější, voňavější a méně pichlavé. Šlechtili je dál a dál, až růže trny ztratily."
"Pak to nemůže být růže," řekla. "Růže to totiž byla právě proto, že trny měla. Když je ztratila, ztratila i svoji podstatu. Ztratila pravý smysl svého jména i tu nebezpečnou krásu, kterou předtím měla. Nyní to může být nejkrásnější květina na světě, ale už nikdy to nebude růže."
Otočil se a beze slova zamířil na okraj střechy. Mlčky se za ním dívala. Nakonec ho následovala. Postavila se k němu a pohlédla dolů na město.
"Zajímalo by mě, jak to dopadne," zašeptal. S údivem se na něj podívala. "Jak to bude pokračovat," vysvětlil jí. "Když už i růže přišly o trny. Přijdou snad i ptáci o peří a ovce o vlnu? Ztratí snad všechny ryby šupiny, aby se nám lépe jedly? Jak dlouho si lidé budou zahrávat s přírodou, než jim dojde, o co přišli?"
Mlčela. Na to neznala odpověď. Věděla jen to, že ani jeden z nich nemá šanci to změnit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | E-mail | Web | 4. října 2013 v 21:04 | Reagovat

Moc pěkná povídka, hodna k zamyšlení :) 8-) a ostatně jako všechny tvé povídky, které jsem dosud četla, je i tato moc povedená :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama