Prázdnota

13. října 2013 v 17:00 | Rien Toute |  Poezie
Další pokus o tvorbu poezie. Teď, když si to pročítám, tak mě napadá, že se některé mé postoje za tu dobu skoro nezměnily.


Slzy jako potůčky brázdí moji tvář.
Prázdnota mě pohlcuje.
Však ty víš jaké to je,
když nic necítíš a nevnímáš.

Strach už zmizel někde v dáli.
Jen samota tu zůstala,
i když jsem ji nezvala.
A můry, které se mi tu noc zdály.

Propadám beznaději stále hlouběji.
Nevím kde je konec a kde začátek.
Chci pryč a zase nazpátek.
Nevidím světlo, pomoc ani naději.

Kde andělé jste, vy boží poslové.
Vy, kteří jste dobru přísahali.
Kteří jste štěstí a lásku slibovali
a pak mě uvrhli do jámy lvové.

Kde jsi ty bohu všemohoucí?
Ty, který při nás máš vždy stát.
Pomoc a naději rozdávat.
Kvůli tobě srdce mé přestalo tlouci.

Není naděje žádná a láska je jen klam.
Pouze ve snech ji člověk poznat může.
Nejsou voňavé, ale jen trny poseté růže.
A já jen smutné, nikoli veselé příběhy znám.

Chcete mi pomoct, tak prosím odejděte.
Neprosím se o to, když na obtíž vám to je.
Já jsem ten člověk, který sám svědomí zpytuje
a nikoho se neprosí o odpuštění.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 14. října 2013 v 16:30 | Reagovat

Moc se ti to povedlo, píšeš moc dobře:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama