Problémy 21. století

12. října 2013 v 17:00 | Rien Toute |  Jednorázovky
Když tohle píši, tak už předem vím, že je po všem. Že za pár minut všechno kolem mě pohltí sopečný popel a přestane to existovat. Že není úniku. A že mám jen velmi krátký čas vylíčit, co přesně se událo a co k tomu vedlo.

Netuším, jestli někdo tento dopis najde. Jestli se společně se mnou neztratí pod nánosy popela. Můžu jen doufat. Doufat v to, že se stejné chyby, které lidstvo učinilo, se už nikdy nebudou opakovat.
Netuším, čím přesně to začalo. Možná vynálezem aut a jejich produkcí škodlivých plynů, možná už průmyslovou revolucí a tím, že továrny vypouštěly do ovzduší příliš mnoho toxických látek, možná něčím úplně jiným. Nevím přesně. O tomto se na veřejnosti nikdy příliš nemluvilo. Nebo možná mluvilo, ale nikdy nikdo neuvedl přesné příčiny a já se tím moc nezabývala. Bylo mi to jedno. Stejně jsem to nemohla změnit.
Problémů našeho století bylo mnoho. Různé epidemie nemocí a hladomory zemích chudého jihu, v zemích bohatého severu pak zase obezita. Kácení deštných pralesů, ropné katastrofy, problémy s jadernými elektrárnami, rozšiřování pouští, smog, skleníkový efekt.
Tohle je jen málo z toho. Ten výčet by mohl být mnohem delší. Ale nemám čas se rozepisovat. Už mi došel. A nejenom mě. Došel většině lidí na naší planetě. A nejhorší je, že si za to můžeme sami. Vůbec se to nemuselo stát. Jen kdyby si lidé víc vážili země a přírody kolem sebe
Všechno jsme to odstartovali, když jsme do ovzduší začali vypouštět škodlivé látky. Důsledkem toho nastalo oteplování. Globální oteplování. Díky němu začaly tát ledovce. A ty pak odkryly sopku. Přesněji supervulkán. Vulkán, jehož výbuch bude ohromný a prach z něj zakryje slunce na několik dní. Jeho popel pokryje skoro celou zem, snad jen jih Patagonie v Jižní Americe zůstane zachován. Ale zda popel nedolétne až tam, to nikdo neví.
Důležité však je, že se tento vulkán probudil. Do jeho výbuchu zbývají poslední minuty. Nedělám si naděje, že přežiji. Na to jsem od centra dění příliš blízko. Ale přeji si, ať někdo objeví tento list, svědčící o posledních minutách před katastrofou.
Nevím, jestli jsem něco nenapsala špatně. Jestli na tomto papíře je všechno pravdivé. Nemám čas zjišťovat další informace a něco jsou možná jen domněnky. Ale na sto procent vím jedno. Tohle je poslední dopis, který v životě píšu.

Lidé začali něco křičet. Rychle dopsala poslední větu a schovala dopis do šperkovnice. Tu pak ještě dala do kovové skříňky. Potom se otočila k oknu a s hrůzou sledovala vlnu popela, jak postupně pokrývá celé město. Už je konec, došlo jí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 13. října 2013 v 17:03 | Reagovat

Pěkně napsané, řekla bych, že i pravdivé :-) Popisuješ pěkně věci, prostředí a i pocity, ale na můj vkus to bylo trochu kratší :-D (síla zvyku) :-)

PS: Máš překrásný blog a krásně píšeš :-) Nepromarni svůj talen, ale nezlob se, ale blog by chtěl trochu rozjet :-) Smím se zeptat jak dlouho tento blog máš? Rozjet blog můžeš tím, že budeš komentovat jiné blogy (většina blogerů komentáře oplácí :-), zkusit se přihlásit do nějakého klubu např.: http://klub-pisalku.blog.cz/
Napsat jim na email můžeš kdykoli :-)
Neber to jako, že bych se Ti smála, to ne...Ber to jako kamarádskou radu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama