Samota

25. října 2013 v 17:00 | Rien Toute |  Poezie
Báseň psaná jednoho večera, kdy jsem byla sama doma.


Samotou obklopená, byť s ptáky zpívající.
Sama samotinká, lidmi opuštěná
všemi odevzdaná, láskou osiřelá,
Smutná, rozechvělá, přítele nemající.

Nikde nikdo. Kde jsou ti, co jí věrnost slibovali?
Ale byli oni vůbec? Nebyl to vše jen pouhý klam?
Teď v dešti sama stojí a hlavu nemá složit kam.
Co udělala? Proč někteří si v jejím ponížení libovali?

Jen představy jí věrně po boku stojí dál.
Příběhy, které z mysli na papír ona vkládá.
Samota je tvůrce, tak proč ji nemá ráda?
Co jiný by za ty úžasné příběhy asi dal.

Její verše nejsou dokonalé, jen nemá co víc psát.
A bez psaní žít nejde, to už dávno zná.
Ví, že možná skutečnou lásku nepozná.
Že psaní je zlatá klec, role co se nedá hrát.

Chce se lidem svěřit, chce se otevřít, ale nemá komu.
Nikdo si nezískal její důvěru, nikdo ji nezná celou.
Jen doma sedí a píše, každou temnou noc bdělou.
Chce někomu patřit, ne se vracet do prázdného domu.

Den není bílý ani černý, on dohromady barvy střídá.
Neříkám, že je svatá, jenom dobrá, vždycky vstřícná, milá.
Neříkám, že je špatná, jenom zlá a jenom černobílá.
Ale ona je člověk, který málo přátel v světě vídá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama