Ani nyní nemám tušení, proč jsem tuto báseň psala či komu je vlastně určená. Prostě jsem si jen sedla k počítači a dala se do psaní.
Už nikdy, já nikdy nechci tě vidět.
Dal jsi mi toho hodně, ale ještě víc sis vzal.
Nyní jsem zlomená a prázdná jen kvůli tobě.
Srdce mé halí nenávist a žal.
Bloumám bezcílně po ulicích a ptám se, proč jsi to udělal.
Proč jsi mě nechal bez pomoci v jámě lvově.
Proč, byť jsi poslouchal, tak ses mě nezastal.
Nenávidím tě a vzdávám se tě,
Tak proč jen bojím se to vyslovit.
Jsem zrazená a sama jenom kvůli tobě
A přitom bych tě tak chtěla políbit.
Umíráš ve mně natisíckrát a přitom znovu stojíš přede mnou.
A já mezitím brečím s hlavou v klíně složenou.
Chci, abych tě nikdy nepoznala.





Moc moc se ti to povedlo, krásně píšeš:)