Změny

4. října 2013 v 17:00 | Rien Toute |  Jednorázovky
Se smíšenými pocity jsem sledovala televizní obrazovku, kde měly být za okamžik vyhlášeny výsledky voleb.

Netušila jsem, proč mě to vůbec zajímá. Stejně volit ještě nemůžu a asi bych ani nechtěla. Z obou kandidátů se mi ani jeden nezamlouval. Oba dva byly zlo, otázkou jen je, kdo větší.
Pak už to tu konečně bylo. Na obrazovce se objevila první čísla a mě došlo, co to znamená.
"Je to doma," zašeptala jsem a nevěděla, zda se mám smát nebo brečet. Výsledek znamenal, že náš stát ještě bude mít před sebou pár let existence. Jaké, to nikdo netušil. Věděla jsem ale, že to nebude na dlouho.
Uběhly další čtyři roky a volilo se znovu. Tentokrát volby nevyhrál nikdo narozený v naší republice. Byl to Němec. Tehdy už jsem se nesmála. Jen jsem brečela. Brečela nad naším koncem.
"Co to pro nás znamená?" zeptala se mě hloupě má malá sestřička.
Povzdechla jsem si. Co jsem jí na to měla odpovědět? "Změnu," řekla jsem nakonec. To bylo všechno. Na víc jsem se nezmohla.
Uběhl další rok a bylo to tak, jak jsem si myslela. President v čele s vládou prohlásili Benešovi dekrety za neplatné. Většina vládního majetku byla vrácena jak do rukou církve, tak Němcům, kteří kdysi byli nuceni opustit pohraničí. Poté přišla pro nás však ta největší rána- vrácení bývalých Sudet Němcům.
Rodiče odmítli odejít. Chtěli zůstat tam, kde byl jejich domov. Já však musela pryč. Věděla jsem, že nikomu nepomůže, když zůstanu.
Slzy z očí mi už přestaly téct. Nemůžu si dovolit plakat. Teď ne. Sestřička na mém klíně usnula.
Vlak se mezitím šinul dál. Kam přesně, to jsem nevěděla. Koupila jsem první jízdenku do ciziny, kterou jsem našla. Pryč z mojí vlasti, která už jí není. Pryč od Němců a od všeho, co mi vzali. Nezbývá mi nic, než začít nový život. Kde, to nevím a vlastně ani nechci. Nesmím se ohlížet na minulost. Z té nezůstalo nic. Jen přítomnost a budoucnost má v této chvíli smysl.


Tímto článkem se nechci do nikoho navážet a ani nikoho odsuzovat. Je to čistě můj výmysl, ve kterém se částečně objevují mé názory. Zda jsem se tímto někoho dotkla, tak se omlouvám a prosím za promnutí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | E-mail | Web | 4. října 2013 v 20:33 | Reagovat

Co se týče povídky, máme stejný názor - taky si nepřeji, aby jsme měli jiného než českého prezidenta, protože mám i tak trochu strach, že by to pro naši malou zemičku znamenalo zánik..

Povídka se mi opravdu líbila :) jak jsem zmínila u povídky na TT, líbí se mi jak píšeš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama