Děvčátko se sirkami

7. listopadu 2013 v 17:00 | Rien Toute |  Jednorázovky
Déšť smáčel všechno kolem i mě samotnou. Nepřestával. Pořád další a další kapky padali na ulici. Měla jsem úplně promočené oblečení i vlasy. Nic na mě už nebylo suché. Byla mi zima, ale já pořád ještě stála venku na ulici a odmítala jít pryč.

Cítila jsem tak protichůdné pocity. Nenávist, lásku, smutek i štěstí. Ale hlavně uvnitř mě byla samota. Samota, která se nadala ničím zaplnit.
Pak jsem se zhroutila na zem. Celá podchlazená s vědomím, že mě tu nikdo nenajde. Že mě nikdo nezachrání. Jak moc mi chyběl. Ten, kterého jsem milovala, i přes to, že on mě ne. Věděla jsem, že budou i jiní, ale přesto přese všechno jsem nedokázala z hlavy vytěsnit myšlenky na něj. Pak se do toho všeho přidali ještě problémy doma a ve škole a byl konec.
Pořád tajně doufám, že mě někdo zachrání, ale zároveň také vím, že tato naděje je bláhová a hloupá. Člověk sám na svět přijde a sám z něj také odchází. Teprve až nyní mi dochází, jak pravdivý je význam těchto slov.
Zavírám oči. V mysli mi jako film probíhají některé okamžiky z mého života, hlavně ty šťastné, kterých je ale jen pár. Ještě vidím obrazy lesů, polí a hvězdné oblohy, která mě vždy životem provázela. Chci brečet, ale už je pozdě. Umírám. Propadám se do temnoty, která pomalu, leč jistě přichází.

Její tělo našli druhý den ráno. Umrzla. "Podobný konec, jako mělo děvčátko se sirkami," poznamená smutně jeden ze záchranářů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Berenika Berenika | E-mail | Web | 17. listopadu 2013 v 12:47 | Reagovat

Uh, škoda, že jsi to trochu více nerozvedla. Ale možná právě v tom je to kouzlo, propletenost myšlenek... Líbí se mi to. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama