Byl to pocit zmaru a opuštění, který mě donutil psát tuto báseň. A také myšlenka na to, že člověk je někdy úplně sám.
Padá, padá dolů do hlubin,
dolů na zem.
Padá, padá dolů do pekel,
je to padlý anděl, žádný blázen.
Padá, padá dolů bez křídel,
dolů bez pomoci.
Padá, padá dolů od nebes,
je zvláštní pocit, mu vůbec nepomoci.
Padá, padá dolů bez svatozáře,
dolů jen s cejchem na čele.
Padá, padá dolů pryč od Boha,
zraněn jak na duši, tak i na těle.
Padá, padá dolů bez naděje,
dolů sám bez rozhřešení.
Padá, padá dolů bez lásky,
bez jakéhokoliv pochopení.
Padá, padá dolů všemi opuštěný,
dolů do věčné temnoty.
Padá, padá dolů bez návratu,
Dolů do věčné prázdnoty.





Smutné, ale moc pěkně napsané.