Život na hradě

11. listopadu 2013 v 17:00 | Rien Toute |  Jednorázovky
Seděla na lavičce a sledovala šermíře v kostýmech, jak míří na plac. Přemýšlela, jak dlouho to tu vydrží. Bude tu vůbec příští rok? Doufala, že ano.

Byl to tady jiný svět. Každý večer si povídat se šermířskými skupinami, flirtovat s hezkými kluky, muchlovat se s nimi a občas i líbat s vědomím, že na druhý den to všechno skončí a oni se rozjedou neznámo kam do míst, která považují za svůj domov. Tady nebyla nikdo, ale někdo. Ta nadřazená osoba, která měla určitou možnost rozhodovat, co bude zítra či za týden. Ten člověk, který to tu spravoval, vybíral vstupné a znal se s lidmi, které návštěvníci viděli jen na jevišti.
Milovala tu volnost, která s tímto místem přicházela. Žádné závazky, možnost dělat věci, které by jinde nebyly možné. Vědět, že vztahy tu přetrvávají jen na jednu noc a potom se s tím člověkem už nikdy nemusíte vidět. Všechno bylo tak jednoduché.
Vždycky ji mrzelo, když z hradu odjížděla, ale věděla, že se sem příští víkend zase vrátí. Ale co bude za rok? A co za dva? Co když se to jejich malé společenství na hradě rozpadne? Co bude, až někteří lidé odejdou a vystřídají je noví?
Nechala to plavat a znovu sledovala ty krásné muže v kostýmech, kteří se připravovali na vystoupení. Když se na ni jeden z nich podíval, tak se na něj usmála a on jí ten úsměv opětoval. Při tom si vzpomněla na včerejší večer.
Seděla u stánku a společně s šermíři popíjela víno. Bylo fajn si s nimi povídat. Někdy sice jen poslouchala, protože neměla čím přispět k tématu, ale to jí nevadilo. Byla na to zvyklá, navíc většinou ty řeči poslouchala ráda.
Bylo asi kolem půlnoci, když jí někdo šáhl na zadek. Byl to Mirek, jeden z šermířů. Nebránila se, bylo jí příjemné, že se jí od něj dostalo pozornosti. Pak rukou vjel pod její kalhotky, ale šahal jí jenom na zadek. Víc mu nedovolila a ani dovolit nechtěla. Ale jeho pozornost se jí líbila.
Spát odešla se slovy, že musí odvést kamarádku do postele, protože to sama nezvládne, což byla více méně pravda. Mirek se jí sice pokoušel přemluvit, aby šla spát s nimi na ubytovnu, ale ona odmítla. Přijal to bez námitek a na dobrou noc jí dal dlouhý polibek.
Teď byla ráda, že odmítla. Nestála o známost na jednu noc, ale zároveň taky věděla, že možná tuto možnost někdy opravdu využije. Měla v sobě zmatek, ale neměla tušení, zda se to někdy urovná.
Hodiny ukazovaly pět hodin odpoledne, takže se zvedla, protože už byl konec. Pokladnu zavřeli a ona už nemusela trhat lístky. Šla si sbalit věci na pokoj a potom pomáhat s úklidem hradu. Rozloučila se se všemi účinkujícími, v neposlední řadě i s Mirkem se slovy zase příští rok na viděnou. Dřív to nebude, tím si byla jistá.
Když odjížděla z hradu, tak nad tím vším přemýšlela. Přišlo jí, že se vzdává svobody, ale na druhou stranu možná bylo lepší se vrátit zpátky k normálu. Přesto však někde uvnitř byla nevyslovená touha tu zůstat
Život na hradě je v dnešní době jiný než tehdy, zvláště když tam strávíte jen pár dní. I tak vás to ale svým způsobem okouzlí a změní váš pohled na svět. Historie se píše i dnes a, i když to tak nevypadá, tak svět se pořád mění a možná je jen otázkou času, kdy tento zvyk jezdit na hrady a pořádat tam akce postupem času vymizí, ale snad tok času neplyne až tak rychle, aby to bylo v průběhu příštích let. Tato zkušenost člověku dává hodně a on se naučí vnímat svět jinak. Konečně ví, že je místo, kde se čas na chvilku zastavil a on do něj může na pár okamžiků vejít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama