10. prosinec

10. prosince 2013 v 20:00 | Rien Toute |  24.den
Tu noc zrovna cvičili ochranný štít, když si na to vzpomněla. I když byli zrovna v půlce cvičení, rychle vychrlila na Kamaziho svou otázku, aby na ni nezapomněla.

"Kamazi, včera jsem četla v knize o Atlanťanech, ale moc informací o nich v ní nebylo. Nebyl bys schopen mi o nich povědět víc?"
Kamazi byl velmi zaskočen, a to ani ne její otázkou jako spíše vlastní hloupostí. No ovšem, Atlanťané! Jak na ně mohl zapomenout? V knihovně sice hledal i dávno zapomenuté rasy, ale na Atlanťany si nevzpomněl. Jak mohl být tak hloupý?
Myšlenkami se vrátil zpět k Džiře, která netrpělivě čekala na odpověď.
"A co přesně bys o nich chtěla vědět?" zeptal se jí.
Džira zaváhala, ale potom řekla: "Chtěla bych znát některé jejich objevy."
Něco takového od ní čekal. "Bylo jich mnoho, takže ti řeknu jen ty nejdůležitější," dal se do vyprávění, "Atlanťané vynalezli první lodě do vesmíru, které dále zdokonalovali, brány, jimiž se dalo cestovat z jedné galaxie do druhé za několik vteřin, různá zařízení, díky kterým mohl člověk nahlédnout do minulosti, přítomnosti, dokonce se pokoušeli vynalézt zařízení hledící do budoucnosti. A různé stroje na cestování časem."
Džira nečekala, že tato rasa byla až tak vyspělá. "A proč teda Atlantida zanikla?" nechápala.
Kamazi měl pokušení, jí na tu otázku odpovědět, ale tehdy dal slib, který nemohl porušit. Sám si konec Atlantidy dobře pamatoval. Měl tam mnoho přátel, které si stejně tak jako pevninu vzala voda. Teď ale na to nebyl ten pravý čas myslet.
"To se přesně neví," odpověděl jí a znovu přešel k výuce ochranných kouzel. Poté, co skončil výuku, letěl do Ačašiho paláce, kde vykonal všechny úkoly jemu přidělené. Teď seděl v knihovně a hleděl na knihu získanou těsně před koncem Atlantidy.
Najednou se mu před očima objevil obraz. Viděl Digoriho, svého nejlepšího přítele, jak mu do rukou tiskne přesně tuto knihu a volá: "Jdi, nezdržuj se tady. Ty musíš přežít. Vím, že není tvým osudem zde zemřít společně s námi."
"Ne, zůstanu," odporoval mu.
Všude kolem se řítily budovy. Země praskala a zaplavovala se vodou. Nebo sopečnou lávou. Všichni utíkali pryč. Digori ho však zavřel do lodě a nastavil kurz na planetu Jazai. Nemohl se dostat ven.
Raketa už startovala. Nezbylo mu než jen přihlížet na zkázu probíhající pod ním. V očích měl slzy. Digori mu naposledy zamával, a pak už ho ztratil z očí.
Tu knihu nikdy neotevřel, až dnes. Její stránky byly zažloutlé, ale písmo se ještě dalo přečíst. Otáčel jednotlivé stránky a očima se zběžně díval na jejich text. V knize byly Atlantské objevy, zvyky, politika, kultura a jiné věci. Byla to vlastně encyklopedie o Atlantidě.
Když otočil poslední stránku, jeho pozornost zaujal pergamen vložený v knize. Byla na něm nějaká báseň. To není báseň, došlo mu. To je proroctví.

Bytost mocná ze tří ras vzejde,
zahubí zlo, neštěstí, hřích.
Ten den vláda dobra znovu nadejde
a s ní i blahobyt, radost a smích.
Zrazený opět najde své řady
i tam, kdy by dříve nehledal.
Zda vyrovná se s pocitem zrady,
jen na tom záleží, co bude dál.
Láska si najde své místo v bytí
i tam, kde by dřív ji nikdo nečekal,
avšak tam, kde kvést mělo kvítí,
poteče krev jen, bolest a zmar.

Od těch řádků nemohl odtrhnout pohled. Kdo je asi sepsal? Ten den už knihovnu neopustil. Studoval onu knihu a to zvláštní proroctví.

Džira opět otevřela knihu na kapitole Bohové a dala se do čtení.
Bohové jsou velmi mocné bytosti, které chtějí být uctívány od pro ně méněcenných ras. Svoji nadřazenost většinou dokazují užíváním magie. I oni však mezi sebou bojují o moc. Někteří z nich se snaží zaostalým rasám pomáhat a urychlit jejich vývoj, jiní tyto rasy pouze vykořisťují.
Bohové jsou však velmi závislí na víře. Čím více bytostí v ně věří, tím jsou mocnější. Mnoho bohů cestuje po různých galaxiích a svoji moc upevňuje za pomoci kněží či jiných osob, pověřených dohlížet na ostatní. Dále pak…
Džira knihu zavřela. Na takové čtení dnes neměla náladu. Ráda by zkusila některé z kouzel, ale Kamazi jí to výslovně zakázal.
Nakonec se tedy dala do kreslení. Vlastně ani nevěděla, co kreslí. Jen tak z nudy začala čmárat nějakou mužskou tvář.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama