12. prosinec

12. prosince 2013 v 12:00 | Rien Toute |  24.den
Kamazi se probudil. Bylo několik minut po půlnoci. Rychle se oblékl a spěchal na místo schůzky s Džirou. Když letěl, uviděl ji, jak vychází kopec. Po příletu si sedl na kámen a počkal, než dorazí.

Přemýšlel nad dopisem od Digoriho. Co když Džira je jeho dcera, napadlo ho. Hned však ten nápad zavrhl. Byl to nesmysl.
"Ahoj," pozdravila ho Džira, když konečně dorazila.
Ta slova ho probrala. Usmál se na ni. Přestože to možná někdy tak nevypadalo, měl ji moc rád. Vždy, když s ní trávil čas, přicházel na jiné, lepší myšlenky. To se mu ještě s nikým nestalo.
Začali trénovat. I když ji při tréninku nijak nešetřil, byl na ni mírnější, než kdyby bojoval s doopravdovým soupeřem na život a na smrt. Od včerejška se zlepšila. Už kryla většinu jeho útoků a dokonce se pokoušela je oplácet. Přesto však měla ještě hodně co zlepšovat.
Po výuce si spolu nechvíli povídali.
"Kamazi," přerušila ho Džira ve vyprávění o kouzlech, "chci ti za všechno poděkovat. Hodně si mě toho naučil a já si tě za to vážím. Jsi můj nejlepší přítel, jakého jsem kdy měla."
Než se Kamazi odhodlal cokoliv říct, už byla pryč. Po svých slovech utekla zpátky do města. On sám na tom místě ještě dlouho seděl a hleděl do prázdna. "Jsi můj nejlepší přítel," znělo mu dokola v hlavě. Nic takového dlouho neslyšel. Naposledy na Atlantidě zhruba před tři sta lety.
Seděl by tam ještě celé hodiny, kdyby mu v hlavě nezazněl Ačašiho hlas: "Kamazi, okamžitě přijď ke mně!"
Nakonec přece jenom vstal a letěl k Ačašimu, který mu dal hromadu úkolů, ostatně jako vždycky. Tentokrát musel mimo jiné použít i portály, aby se mohl přemístit do jiných světů. Z toho moc nadšený nebyl.
Když letěl zpátky do paláce, uslyšel volání: "Kamazi, přileť sem! Kamazi!"
Delší dobu hledal někoho, komu by ten hlas patřil. Pak ho uviděl. Seděl na kraji cesty zahalený do šedého pláště. Snesl se tedy k němu.
"Co mi chceš?" zeptal se ho, a přitom se mu snažil pohlédnout do obličeje skrytého v kápi. Neúspěšně.
"Přináším ti důležité zprávy," odpověděl mu ten záhadný muž. "Ačaši formuje své temné vojsko. Jakmile si vezme Džiru, už ho nikdo nezastaví. Celý tento svět bude v troskách. A stane se to dříve, než si myslíš. Chystá se Džiru unést. Schovej ji, dokud je čas."
Najednou ten muž zmizel. Kamazi tam stál, jako zkamenělý. Po pár minutách se probral. Kdo byl ten záhadný muž? Bylo to, co říkal, pravdivé? Jestli ano, musí si pospíšit. Co bude ale dělat?
Celý zmatený se vracel do Ačašiho sídla. Ten den nevykročil ze svého pokoje. Lámal si hlavu jednou a tou samou otázkou. Co jen bude dělat?

Muž v šedém plášti se usmál. Popostrčil Kamaziho správným směrem. Ještě něco však musel zařídit, aby se proroctví konečně dalo do pohybu.

Džiře se zdál zvláštní sen.
Uprostřed pokoje se jí najednou zjevil anděl. Jeho běloskvoucí křídla a dlouhé stříbrné vlasy úplně prozářily pokoj.
"Džiro, hledej," řekl a jeho hlas naplnil celou místnost. "To, co hledáš, máš přímo v sobě. Stačí jenom nahlédnout a uvidíš, co ti až doposud zůstalo skryto."
Po těch slovech se probudila. Nechápala zcela jejich význam, ale instinktivně zavřela oči a ponořila se do vlastní duše. Ani nevěděla jak, ale před očima se jí začaly míhat různé vzpomínky. Snažila se jít stále dál a dál do minulosti, ale nedařilo se jí to. Po chvilce už byla vyčerpaná.
Zmoženě si lehla na postel. Aby si na chvilku oddechla a nasměrovala své myšlenky trochu jiným směrem, znovu otevřela knihu.
Démoni
Démoni jsou bytosti zla, které se přiživují na strachu, špatných vzpomínkách, zlosti nebo násilí. Mají většinou podobu člověka, skoro nadpozemsky krásného a nesmírně autoritativního.
Jsou nesmírně krutí a vždy si od svého okolí vyžadují absolutní podřízenost. Praktikují černou magii, kterou používají ke svým osobním účelům. Většinou se jedná o moc a bohatství, ale také o zlákání lidí do temnoty. Také mimo jiné používají jako zdroj své moci lidské duše, které jim lidé prodali.
Jejich záměry jsou většinou různé a jejich další specifikace zrovna tak. Kromě lidské podoby si na sebe také mohou brát podobu zvířecí, nejčastěji podobu hadů či vlků.
Délka jejich života není předem dána. Čím mocnější většinou démon je, tímhle žije, popřípadě může být i nesmrtelný.
Tyto bytosti nemají svou kulturu a nějak se neseskupují. Žijí samostatně mezi lidmi, kterým působí problémy a využívají je.
Džira dlouho seděla nad knihou začtená do jejích stránek. Čím víc toho o démonech zjišťovala, tím více se bála. Ačaši byl velmi mocný, to věděla, ale jak velká ta moc ve skutečnosti byla? Má vůbec šanci se před ním někam skrýt?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama