14. prosinec

14. prosince 2013 v 14:00 | Rien Toute |  24.den
Zase trénovali. Tentokrát však musel Kamazi použít větší sílu, protože Džira se pozoruhodně zlepšila. Teď už si vyměňovali údery rovnoměrně, a ne každý zápas vyhrával Kamazi. Zítra měl v plánu začít cvičit s opravdovými meči.

"Pro dnešek končíme," rozhodl, když viděl, že Džira začíná být vyčerpaná. I on se kupodivu při dnešním tréninku zpotil, což nebylo obvyklé.
Rád by si s Džirou ještě popovídal, ale dnes neměl čas. Včera večer totiž nalezl na mapě paláce jedno zvláštní místo a dnes ho chtěl prozkoumat. Rychle se tedy s Džirou rozloučil a letěl do paláce. Na místo svého balkónu však dnes přistál na nehlídaném nádvoří. Opatrně se rozhlédl, jestli ho nikdo nemohl vidět, ale vše se zdálo v pořádku. Nikdo nikde nebyl, takže mu nic nebránilo přejít ke dveřím vedoucím do podzemí.
Když je otevíral, ani jednou nevrzly. Rychle vešel do chodby nacházející se za nimi a poté dveře urychleně zavřel. Ocitl se v naprosté tmě.
"Naras," zašeptal. Na dlani se mu objevilo malé světýlko. To mu stačilo. Potřeboval vidět jenom pár kroků před sebe.
Pomalu postupoval dál. Zdálo se mu, jako by to byla celá věčnost, než narazil na rozcestí. Dal se do leva. Celou cestu si pečlivě nastudoval a měl ji uloženou v paměti. Následovaly další odbočky. Doprava, doleva, rovně, doleva, rovně…
Pak se k nim dostal. Stál přímo u těch záhadných dveří. Prohlédl si zámek. Byl stejně zvláštní jako klíč, který nyní třímal v ruce. Opatrně ho zasunul do zámku a otočil jím. Dveře se s rachotem otevřely.
Kamazi očima přejel po loučí osvětlené místnosti, která se za nimi nacházela. Byla velmi prostorná. Uprostřed stál veliký stůl se dvěma židlemi. U stěn byly postaveny archívy s všemožnými dokumenty.
Kamazi v duchu zaúpěl. Tohle nemá šanci do rána prohledat. Brzy se však ukázalo, že do archívů se ani dívat nemusel. Potřebná složka ležela přímo na stole. Otevřel ji.
Začátek psal o Džiřině nynějším životě, jejích zálibách, přáních a schopnostech. Co ho však zarazilo, byla kolonka původ, u které byly jenom tři otazníky. Že by ani Ačaši nevěděl, kdo Džira skutečně je?
Zalistoval dál. Nyní držel v rukou plán svatby. Přišlo mu však zvláštní, že její termín je už jednadvacátého prosince. Copak se přeci jasně nedohodli na dvacátém čtvrtém? Po přečtení dalších řádků mu ale došlo, že je to myšleno vážně. Z textu vyplývalo, že Ačaši se chystá Džiru unést. Co je ale dvacátého prvního prosince?
Zimní slunovrat, došlo mu. Ten den je zimní slunovrat. Den, kdy je noc nejdelší v roce. Tehdy jsou síly zla nejsilnější.
V těch papírech bylo dále psáno, jak se z bytostí odčerpává magická síla. Došlo mu, že právě to se Ačaši chystá udělat. Vysát z Džiry její sílu. Stal by se tak neporazitelným.
Kamazi už chápal, co mu ten muž říkal. Musí ji ochránit. Sice nevěděl přesně proč, ale musí. Dál otáčel papíry, až došel k poslední stránce. Stálo na ní proroctví, které našel složené ve své knize. Stejná slova, stejné verše jenom jiný papír. Co je na něm tak zajímavého? Bude si ho muset ještě jednou pročíst.
Jeho pozornost však upoutal jiný papír ležící na stole. Vzal ho do rukou a začal číst. Ani ho nedočetl do konce, když ho pustil na zem, jak moc byl omráčený jeho obsahem.
Ačaši formuje vojsko. Chce tuto zemi dobýt. Hned po jednadvacátém prosinci začne válku. Co se stane pak, na to raději nechtěl ani pomyslet. Jak tomu měl ale zabránit?
Vyrazil z místnosti. Zamknul dveře a klíč si opět vsunul do kapsy. Skoro běžel, aby se odtamtud dostal. Zastavil se až ve svém pokoji, kde si sedl na židli. Bude muset něco udělat, ale co? Kam může Džiru schovat, aby ji Ačaši nevycítil?

Džira se opět snažila vrátit se ve vzpomínkách do minulosti. Dnes se jí to skoro podařilo. Ještě dva, tři dny a najde svůj původ. Cítila to.
Dnes znovu otevřela encyklopedii. Tentokrát na kapitole Elfové.
Elfové jsou jednou ze tří ras pocházejících od bohyně Esté. Tyto rasy mají společnou dlouhověkost, výjimečnou sílu a schopnost používat magii.
Elfové však na rozdíl od ostatních dvou ras mají výjimečný vztah k přírodě. Ochraňují ji a žijí pouze z jejích darů.
Elfové žijí v lesích. Dovedou se pohybovat téměř neslyšně a neviditelně. Mají výborný sluch díky svým uším, které jsou zakončeny špičkou. Žijí v monarchii, které vládne královský pár.
Elfové své emoce nedávají skoro vůbec najevo, takže jsou někdy považováni za bytosti bez citu.
Většina z nich má kreativní nadání. Mají vysokou a štíhlou postavu. Své vlasy nechávají především dlouhé a většinou nosí nenápadné, avšak krásné šaty.
Dnes tuto rasu můžeme vídat jen velmi zřídka, protože se většinou skrývají v lesích za pomoci ochranných kouzel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama