17. prosinec

17. prosince 2013 v 17:00 | Rien Toute |  24.den
"Dnes tě chci naučit používat bojová kouzla," řekl Kamazi, když Džira přišla.

"Co jsou to přesně za kouzla?" zeptala se.
"Tato kouzla ti pomůžou bojovat jak beze zbraně, tak i se zbraní. Dokážou zlepšit její útok i posílit tvou obranu," vysvětlil jí.
Začali používat bojová kouzla bez zbraně. Když Džira tyto kouzla dostatečně ovládala, pustili se do boje s meči. Jak Džira pochopila, tato kouzla jí pomohla meč ztužit, zlehčit či zostřit podle toho, co právě potřebovala. Tohle trénovali až do svítání.
Těsně před tím, než Kamazi odletěl, se mu Džira odhodlala s něčím svěřit: "Kamazi, já dokážu pohlédnout do minulosti."
"Cože?" nechápal.
"Myslím tím, že když se soustředím, dokážu vidět své vzpomínky z minulosti. Naposledy jsem viděla moderní, bíle zářící město a potom nějaký portál nebo spíš bránu, ve které se najednou objevil jakýsi obraz," vysvětlila mu Džira.
Kamazi zavrtěl hlavou. To nemohlo být možné, protože to, co popisovala, byla Atlantida a ta brána časový portál. To ona nemohla zažít. Bylo to před tři sta lety, jenže jí bylo teprve šestnáct. Leda že by…
Ne, tohle už je naprosto nemožné. Ona není Digoriho dcera. Kdyby byla, cítil by to. Jenže ona mu nelže. Tak co tedy viděla?
"Příště se snaž podívat dál," řekl nakonec. "Zdali je tomu tak jak říkáš, časem uslyšíš i zvuky. Tato schopnost je velice ojedinělá a já nejsem schopen určit, do jaké míry se u tebe vyvine. Časem by ses však mohla dívat nejenom do své minulosti. Jen pilně trénuj a uvidíš, jak ti to půjde."
Hned potom zmizel. Měl trochu jiné starosti, než se zabývat Džiřinou zvláštní schopností. Dnes mu Ačaši říkal, že ho bude na něco potřebovat, ale on vůbec netušil na co.

Jakmile přišla Džira domů, udělala přesně to, co jí Kamazi radil. Začala trénovat. Zavřela oči a opět se ponořila do svých vzpomínek.
Zase viděla ono bílé město. Tentokrát však viděla i lidi oblečené do tóg, kteří chodili jeho ulicemi. Pak se ocitla v místnosti s bránou. I zde se něco změnilo. Nyní tu stáli dva lidé, jejichž tváře byly zahaleny v mlze. Začala se otevírat brána. Něco říkali, ale nerozuměla jim.
Pak se probrala. Seděla na své posteli a kolem ní byla tma. Lehla si a zavřela oči. Tolik si toužila odpočinout.

"Smím vám být nějak užitečný, pane?" zeptal se Kamazi, když přišel do Ačašiho pracovny.
Ačaši sedící v křesle si dal s odpovědí na čas. "No," pronesl po chvíli, "kromě úkolů, které jsem ti ráno zadal, bych potřeboval, abys dohlédl na moji snoubenku. Pošlu tě do jejího domu pod záminkou svatebních příprav. Od tebe chci, abys ji usměrňoval. Pokud to půjde, zkus ji alespoň trochu převychovat. Je moc divoká a to se mi nelíbí. A kdyby to nešlo po dobrém, tak můžeš požít i fyzické tresty. Jí to neuškodí a jejímu chování už vůbec ne."
"A kdy začneme?" tázal se Kamazi.
"Hned zítra," řekl Ačaši. "Musíš začít co možná nejdříve. Svatba je velmi blízko a my nesmíme plýtvat časem."
Potom ještě projednávaly detaily jeho pobytu v domě pana Dikamošiho a nějaké ekonomické záležitosti. Když Kamazi odcházel, přemýšlel, jestli mu Džira jeho zítřejší chování odpustí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama