18. prosinec

18. prosince 2013 v 18:00 | Rien Toute |  24.den
Večer znovu bojovali s meči. Kamazi chtěl vidět, jak Džira pokročila s bojovými kouzly. Zítra ji bude muset naučit léčení. Dnes však ještě dopilovávali některé prvky.
Po výuce Džira odešla domů. Kamazi neměl odvahu jí říci o své nadcházející návštěvě. Jak to asi přijme?


Někdo zaklepal na dveře.
"Vstupte," řekla Džira, která zrovna vyšla z koupelny. Očekávala chůvu. Ke svému překvapení však místo Šoči vkročil do místnosti Kamazi.
"Zdravím vás, slečno Dikamoši," s úklonou ji pozdravil. "Můj pán mě posílá, abych dohlédl na svatební přípravy."
Džira byla zmatená. "Na svatební přípravy má dohlížet moje matka, tak proč jdete za mnou?"
"To ano, ale já mám dohlížet na VAŠE svatební přípravy," vysvětloval Kamazi. "Mám dohlédnout na výběr vašich svatebních šatů, probrat s vámi etiketu, seznámit vás s historií rodu vašeho manžela, jeho zájmy a prací."
"To znamená, že se mnou strávíte zbytek celého dne?" zeptala se Džira.
"Nejen to," odpověděl Kamazi. "Strávím s vámi ještě další tři dny, a pokud to nebude stačit, tak sem budu chodit nadále až do dne svatby."
Džira nevěřila vlastním uším. Tři dny v jeho společnosti, možná i víc. Nejhorší bylo, že tím vůbec nebyla nadšená. Věděla, že se k ní Kamazi bude chovat jinak. Cize. Jak moc to rozbije jejich přátelství?
Ten den už nevyšla ze svého pokoje. Kamazi s ní probíral správnou etiketu. Potom se dostali k hovoru o jejím snoubenci. Mluvili o jeho dobrosrdečnosti, laskavosti a přívětivosti. To už Džira nevydržela.
"Tak dost!" vykřikla. "Už mám dost téhle přetvářky. Pan Kukaroki je zlý, zákeřný a chamtivý muž. A tohle vy, pane Hokaši, už dávno víte."
Najedenou ucítila bolest na tváři. Když uviděla Kamaziho napřaženou ruku, došlo jí, že ji uhodil.
"Nikdo nebude takovýmto způsobem hovořit o mém pánovi. Jestli se to bude opakovat, stane se vám něco mnohem horšího, tím si buďte jistá," vyhrožoval jí.
Džira nebyla schopna slova. "Asi byste měl jít," dostala ze sebe nakonec. Kamazi pouze přikývl a odešel.

Stmívalo se, když se Džira ponořila do svých vzpomínek. Na městě se tentokrát nic nezměnilo, ale na místnosti ano. Tentokrát už viděla tváře obou lidí. První byla žena s dlouhými hnědými vlasy zastrčenými za její špičaté uši. Její oči měly ledově modrou barvu a ze zad jí vyrůstala křídla. Vedle ní stál muž s blond vlasy a oříškově hnědýma očima. Ten křídla neměl. Ta žena něco říkala, ale slyšela pouze jedno slovo- sbohem. Pak se probrala.

Kamazi seděl v křesle ve svém pokoji. Přemýšlel nad tím, co mu Džira včera řekla. Opravdu vidí svoji minulost? O tom nepochyboval. Ale pořád si nechtěl připustit, že viděla Atlantidu. Mohla opravdu vidět toto ztracené město? Nemohlo to být nějaké jiné? A když ano, je opravdu dcerou Digoriho? Teď, když nad tím přemýšlel, mohlo to být možné. Džiřin otec přece říkal, že ji našli na kopci kousek od města.
Povzdechl si. Nechtělo se mu věřit, že Digoriho znal tak málo. Byl to jeho jediný přítel. Proč mu neřekl všechno? Kamazi měl pocit, že mu zatajil ještě něco, ale co?
Tu noc měl neklidné sny. Viděl v nich hořící město. Slyšel výkřiky umírajících lidí a cítil žár plamenů, které vytrvale plápolaly. Z budov se šířil kouř, který zakrýval jinak jasnou noční oblohu.
Můra se změnila. Teď se díval na armádu démonů. Tvořily ji hydry, chiméry, sakuby, krebosové, rarášci, ohniví koni a jiné nestvůry z mnoha dimenzí. V jejím čele stál Ačaši. Jeho vítězoslavný pohled mu naháněl strach.
S trhnutím se probudil. Tyto sny nesnášel. Byly to totiž jakési vidiny do budoucnosti. Do budoucnosti, která se ještě dala změnit. A to právě bude muset udělat. Změnit ji. Štvalo ho to. Proč mu alespoň budoucnost nezůstane skrytá?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama