21. prosinec

21. prosince 2013 v 21:00 | Rien Toute |  24.den
Když se Džira probudila, Kamazi už byl pryč. Na obloze sice něco zahlédla, ale nebyla si jistá, zda je to on. Na dveřích našla pouze lísteček se vzkazem: Odpočívej, později budeš potřebovat všechnu svou sílu.

Tak také udělala. Uvařila si čaj a znovu se dala do čtení encyklopedie.

Kamazi měl tou dobou jiné starosti. Jakmile doletěl do paláce, ihned vyhledal Ačašiho. Bude muset opravdu skvěle hrát, aby nikdo neprohlédl jeho masku.
Našel ho na chodbě. Poté, co mu sdělil naléhavost svojí zprávy, se rychle odebrali do pracovny. Jen, co se za nimi zavřely dveře, Kamazi spustil: "Můj pane, Džira utekla. Odpusťte mi prosím, že jsem ji pořádně neohlídal. V noci jsem ji hledal všude možně, ale nikde nebyla."
"Ty hlupáku!" vykřikl Ačaši. "Jak jsi to mohl dopustit? Nyní můžeš jen doufat, že ji najdu. Když ne, bude to tvůj konec."
"Ona byla pro vás opravdu tak důležitá?" zeptal se Kamazi.
"Ano," potvrdil Ačaši. "Jestli ji nenajdu, budou mé dlouholeté plány navždy zničeny. Ale o tom se s tebou bavit nehodlám. Hned mi zmiz z očí! Dnes už tě nechci vidět. Tvoje neschopnost mě možná připraví o všechno."
Kamazi poslušně odešel. Ve svém pokoji si pak sbalil většinu svých věcí, které byl schopen pobrat. Neměl v plánu tu déle zůstávat. Něco ho však zarazilo.
Z nádvoří se ozýval neskutečný hluk. Když vyšel na balkon, aby zjistil jeho příčinu, zhrozil se. Na nádvoří se začaly formovat šiky nestvůr. Proč mu to Ačaši neřekl?
Někdo začal otvírat dveře od jeho pokoje. Kamazi se otočil. Ve dveřích stál Ačaši.
"Proč jste mi o tom nic neřekl, pane?" tázal se.
"To je jako kdybych se tě já zeptal, proč jsi mě zradil," odvětil Ačaši.
Kamazi na něj zůstal vyjeveně hledět. Zůstal stát na místě jako opařený. "Jak jste na to přišel?" nedokázal pochopit.
"Víš, ten klíč co si mi ukradl, vysílá signály, podle kterých ho vždy najdu," odpověděl mu Ačaši. "Ale dost už bylo přetvářky a lhaní. Teď chci znát pravdu. Kde je Džira? Kde ji ukrýváš? Když mi to řekneš, slibuji, že tvá smrt bude rychlá."
"Nikdy!" vykřikl Kamazi. S těmito slovy popadl tašku se svými věcmi a vyletěl do vzduchu. V tu samou chvíli ho však zasáhla Ačašiho ohnivá koule.
Kamazi začal padat k zemi. V poslední chvíli se však vzpamatoval a znovu nabral výšku. Měl chuť to Ačašimu oplatit, ale věděl, že by zbytečně plýtval silami. Místo toho pouze řekl: "Taranse karí,"
Najednou celý palác zahalila mlha. Než se kdokoliv stačil vzpamatovat, Kamazi už byl za městem.

Džira byla štěstím bez sebe, když se Kamazi vrátil. To však ihned opadlo, jakmile uviděla jeho popálená křídla. Na nic nečekala a dala se do léčení. Cítila, jak se jí do rukou hrne potřebná síla. Za pět minut již byla křídla plně zahojena.
"Děkuji," zašeptal Kamazi. Ještě se z letu pořádně nevzpamatoval. Džira to pochopila, takže nejdříve mu udělala horký čaj, než se ho začala vyptávat.
"Co se stalo?" chtěla vědět.
"Ačaši mě odhalil," oznámil jí, "a nyní formuje vojsko. Chystá se zaútočit na město a to ještě dnes."
"Ale proč?" nechápala.
"Protože potřebuje nějakou základnu. Pak začne dobývat celý svět. A dnes je navíc zimní slunovrat. To jsou síly temna nejmocnější."
"Musíme lidem ve městě jít na pomoc," vyhrkla Džira.
Kamazi zavrtěl hlavou. "Ne, dnes ne," zamítl to. "Ještě den či dva počkáme. Naší jedinou nadějí je Ačašiho zabít. Dnes k tomu nebude vhodná příležitost. Ta se naskytne až na bitevním poli."
A tak se začali chystat. Chystali se na velkou bitvu, která rozhodne o jejich příštím osudu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama