22. prosinec

22. prosince 2013 v 22:00 | Rien Toute |  24.den
Ráno se začali připravovat. Brousili meče, tužili štíty a procvičovali se v kouzlech. Tyto přípravy jim zabraly skoro celý den. Kromě příprav na bitvu však balili i ostatní věci. Tušili, že se sem už nevrátí. Jakmile boj skončí, projdou branou do jiného světa, která se otevře přesně o půlnoci čtyřiadvacátého prosince.

Tato brána, jak Džira pochopila, je jiná než ostatní. Zatímco ostatní brány lidi přesouvaly pouze po planetách jedné galaxie, tato byla schopna je přenést na druhý konec vesmíru. Nikdo nevěděl kam, ale tohle byla příležitost, která se nedala odmítnout. Ať už boj dopadne jakkoliv, oba byli pevně rozhodnuti jí projít. Nic je nezastaví.
Nastala poslední noc před bitvou. Džira nyní vycítila svou poslední příležitost se Kamazimu s něčím svěřit.
"Kamazi," začala. V puse měla najednou úplné sucho a srdce jí bušilo zběsilým tempem. "Víš, ode dne, kdy jsem tě poprvé spatřila," pokračovala, "tak jsem…" Hlas se jí najednou zadrhl. Už nebyla schopna dále pokračovat.
"Tak jsi co?" chtěl vědět Kamazi.
Pak nastalo ticho. Dlouho však nevydrželo, protože Džira sebrala všechnu svoji odvahu a řekla: "Tak jsem je do tebe zamilovala. Já tě miluji Kamazi Hokaši." Jen, co to ze sebe vyklopila, cítila velikou úlevu. Konečně se odhodlala mu vyznat své city.
Kamazi se usmál jako ještě nikdy předtím. Najednou celý zářil. Přitáhl si Džiru blíž k sobě.
"Já taky," zašeptal, "taky tě miluji." A pak ji dlouze políbil. Poté si lehli na postel a začali se vášnivě líbat. Kamazi stáhl z Džiry tričko a ona z něj také. Když už to vypadalo, že dojde i na něco víc, Kamazi se zarazil.
"Promiň," vypravil ze sebe, "ale já nemůžu." Potom vyběhl ven ze srubu.
Džira to nedokázala pochopit. Proč? Oblékla si tedy tričko a vyrazila za ním. Našla ho na břehu potoka. Seděl tam a nohy si máčel v ledově studené vodě. Potichu si k němu přisedla. Chvíli bez hnutí seděl. Potom ji objal a ona se k němu přitulila.
"Proč jsi nechtěl?" zeptala se ho. "Řekneš mi to, nebo o tom nechceš mluvit?"
Po tichu které následovalo, Kamazi konečně promluvil: "Bál jsem se. Ty nevíš, jaké zvíře jsem před tím byl. Měl jsem spoustu otrokyň, které jsem poté, co se se mnou vyspaly, bez milosti zabil. Někdy dokonce umřely vyčerpáním, jak dlouho jsem si s nimi užíval. Bál jsem se, že by se totéž mohlo stát i tobě. Že by se probudilo mé zlé já, kterému bys podlehla."
"Ne," zavrtěla Džira hlavou, "to by se nestalo. Ubránila bych se ti. Já jsem přece…"
"Ty to nechápeš," přerušil ji Kamazi. "Byl bych silnější než ty. I teď mám fyzicky navrch, a kdyby se ve mně ještě probudilo zlo, nic bys proti mně nezmohla. Ale teď už prosím tě o tom se mnou nemluv."
"Dobře," svolila Džira. "Už se o tom nebudeme bavit. Kdy vlastně zítra vyrážíme?"
"Hodinu před úsvitem," odpověděl jí. "Budeme rychlejší než předtím. Cesta potrvá asi jenom tři hodiny. Proč, to se neptej, zítra uvidíš."
Dál už nemluvili, jenom se dívali na noční oblohu. Zítra je čeká velký den, který rozhodne o jejich osudu.
Tu noc spali na společném lůžku. Chtěli být alespoň na chvilku spolu. Nevěděli, zda jeden z nich nezemře a ani na to nechtěli myslet. Pouze si vychutnávali ty chvíle, kdy ani jeden z nich není sám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama