23. prosinec

23. prosince 2013 v 23:00 | Rien Toute |  24.den
Letěli. Oni opravdu letěli. Když ráno vstávali, Kamazi Džiře prozradil, že má křídla. Ještě teď tomu nemohla uvěřit. Ona opravdu letí!

Jak se od Kamaziho dozvěděla, každý anděl může svá křídla pomocí magie schovat. O to bylo zajímavější, že Džira doposud o svých křídlech nevěděla. Kamazi to zjistil teprve předevčírem.
Kromě toho bylo také velkým překvapením, když se místo bílých křídel ukázala křídla se zlatou barvou. Tehdy Kamazi nemohl uvěřit vlastním očím. Stávalo se totiž jen velmi ojediněle, že anděl měl jinou než bílou, popřípadě černou barvu.
Jakmile se Džira naučila křídla používat, letěli vstříc bitvě. Veškeré svoje vybavení kromě mečů a štítů pak schovali do jeskynního úkrytu poblíž města. Nyní ho nebudou potřebovat. Poté se vydali do města.
Všechny ulice byly prázdné. V některých hořely stánky či spíše to co z nich zbylo a v prachu a špíně se válela mrtvá těla, jejichž zápach se mísil s pachem odpadků.
Šli dál až k paláci. Kolem něj stála barikáda či jakési opevnění tvořené domy, různými pytli, vozy, sutinami a ostatními věcmi získanými z nyní zatarasených ulic. Palác tak zůstal stát v uzavřeném kruhu. Všude bojovali lidé s démony snažíce se jim vzdorovat.
Kamazi zastavil ženu, která se snažila dostat co nejdál od bitevního pole. "Co se stalo?" zeptal se jí."
"Napadli nás. Napadli nás démoni a on jim velí."
"Kdo?" chtěl vědět.
"Ačaši!" vykřikla ta žena. Dál už se nezdržovala. Rychlým krokem se mu začala vzdalovat z očí.
"Půjdeme obhlédnout situaci," řekl Kamazi, čímž předčasně odpověděl na Džiřinu otázku co chce dělat. A tak šli.
Cestu si někdy museli probojovat démony, jindy se museli protlačit houfy lidí směřujícími k opevnění. A když dorazili k hlavnímu místu boje, vzlétli, aby měli lepší přehled. Hledali Ačašiho, ale nikde ho nezahlédli.
Tak tedy bojovali. Někdy ve vzduchu jindy na zemi, ale bojovali. Ten den skolili mnoho protivníků, z nichž se jim žádný nemohl rovnat.
Na večer bitva ustala. Nastal čas ošetřit zraněné a přepočítat mrtvé. Na obou dvou stranách byly velké ztráty, ale Ačašiho vojsko na tom bylo přece jenom o něco lépe.
"Půjdeme se vyspat k vám domů?" zeptal se Kamazi.
"Ne," zavrtěla Džira hlavou. "Vůbec nevím, zda náš dům ještě vůbec stojí a, i kdyby, nechci se tam vracet. Na to místo i na lidi v něm mám spoustu hezkých vzpomínek. Nechci se s rodiči pohádat a potom vědět, že se s nimi nikdy neusmířím. Navíc by to nepochopili. Nechápali by nic z toho, co se teď děje, ani kdo teď jsem. Bude lepší, když to zůstane tak, jak to je."
Kamazi přikývl. Chápal to. Někdy je prostě lepší odejít bez rozloučení.
Tak se tedy na noc uložili ve starém polorozpadlém domě, jehož majitelé odešli z města již před pár lety. Od té doby dům chátral. Tam jí Kamazi vysvětlil svůj plán. Zítra musí vniknout do paláce a najít Ačašiho. Je to jejich poslední šance ho zabít.
"Co se stane, když se to nepovede?" přemýšlela Džira.
"Tak nastane apokalypsa," posmutněl Kamazi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama