24. prosinec

25. prosince 2013 v 0:00 | Rien Toute |  24.den
To ráno vstávali brzy. Měli před sebou náročný den. Když vycházeli na ulici, zpozorovali první Ačašiho vojáky jdoucí do boje. V noci detailně probrali své plány, takže nyní každý věděl, co má dělat.

Vyrazili. Teď měli největší šanci na úspěch. Plnou rychlostí běželi vstříc bitevnímu poli. Pod jejich meči padali další a další nepřátelé neschopni vzdorovat onomu smrtonosnému tanci. Nejdříve chtěli letět, ale v tom případě by byli daleko více zranitelní a Ačaši by je dříve zpozoroval. Jejich jedinou výhodou však bylo překvapení, proto raději zvolili cestu po zemi. To ale znamenalo boj.
Nebyli schopni určit, kdy přesně se probojovali k paláci. Jejich šaty za tu dobu nasákly potem a krví nepřátel, někdy i jejich vlastní. Neměli však čas na léčení. Bez jediného slova se vydali do budovy. Oba přesně věděli, kde se Ačaši bude skrývat - ve své pracovně. A jak předpokládali, tak se také stalo. Když do ní vstoupili, uviděli ho, jak sedí v křesla a hloubá nad nějakými papíry.
"Zdravím vás," řekl, aniž od těch papírů odtrhl zrak. "Už tu na vás delší dobu čekám," pokračoval, "věděl jsem, že mě přijdete zabít. A taky vím, že se vám to nepodaří."
"Jak si tím můžeš být tak jistý?" zeptal se ho Kamazi.
"Žádný z vás nemá takovou moc. Jste příliš slabí. Zvláště ty, Kamazi. Předtím jsi mi ani nebyl schopen vzdorovat." ušklíbl se Ačaši.
Kamazi se na něj chystal vrhnout, ale Džira včas zakročila: "Uklidni se. Chce tě jenom vyprovokovat. Copak to nevidíš?"
Kamazi přikývl, aniž by Ačašiho na vteřinu spustil z očí. "Co budeme dělat?" chtěl vědět.
"Budeme se držet původního plánu," odpověděla Džira. "Zničíme ho."
"To se vám ale nikdy nepodaří. Já jsem…" Ačašiho proslov přerušila rána. Kamazi už to nevydržel a praštil ho do tváře. Pak se mezi nimi strhl prudký boj. Oba protivníci se napadali jak ranami vlastních pěstí, tak kouzly a nadávkami.
"Tak dost!" vykřikla Džira. Jen co sebrala potřebné množství energie, tak je silou vůle od sebe odtrhla a každého přišpendlila na jinou stranu místnosti.
"Kamazi," pomluvila, "on v tobě chce jen znovu probudit zlo. Nesmíš se dát tak snadno vyprovokovat. Vím, že bys ho rád vlastnoručně zabil, ale nic by se tím nevyřešilo. Dnes musíme spojit své síly a ukončit to. Zaklínadlo znáš. Teď je jen na tobě, jestli ho použiješ nebo ne."
Kamazi přikývnul. Tlak, který ho držel na stěně, povolil, takže už stál zase pevně na svých nohou. Postavil se k Džiře.
"Pomůžu ti," svolil. "Myslím, že máš pravdu. Musíme to končit."
A tak tedy společně začali odříkávat: "Síly staré z prvních dob, prosím přijďte mezi nás. Vykopejte tomu hrob, kdo zneužil magie z vás. Nechť pomine zla mámení a vše co je spojeno s ním. A proroctví ať se naplní a rovnováha se připojí k nim."
Tyto verše poté ještě zopakovali v jazyce andělů, elfů a upírů, neboli tří nejmocnějších ras, které stály na začátku věků. Ačaši sebou při těchto slovech házel a prosil o smilování. Oni však nepřestali. Po dokončení zaříkávání se Ačaši Kukaroki, démon s lidskou podobou rozpadl v prach.
Poté městem a celým světem projela neviditelná, avšak pro některé cítitelná vlna. Vše najednou začalo zářit, až se jednotlivé věci v té záři začaly ztrácet. Když záře polevila, stáli na prázdném plácku uprostřed města. Po Ačašiho paláci ani po bitvě nebyla nikde ani stopa.
"Časová linie tohoto světa se změnila," poznamenal Kamazi. "Věci, které jsme zažili, se zde nikdy nestaly. Ačaši byl nadobro vymazán z tohoto světa."
To, že se tak stalo i s nimi Džiře však raději neřekl. Jak by se asi cítila, kdyby se dozvěděla, že pro její bývalé rodiče vlastně nikdy neexistovala?
Než naposledy vyšli z města, ještě se pořádně rozhlédli. V jejich vzpomínkách toto místo navždy zůstane. Pak oba ruku v ruce vyšli z jeho bran. Vrátí se sem ještě někdy?
V jeskyni si vzali své věci a vydali se k portálu. Stál přesně tam, kde se poprvé setkali v podobě obrovského kamene.
Džira se naposledy podívala na městečko Tchi-sar, ve kterém vyrůstala. Zvony v něm začaly odbíjet půlnoc. Portál se otevíral. Džiře se z očí začaly kutálet slzy.
"Ty pláčeš," podivil se Kamazi.
"Je pro mě těžké opustit vše, co jsem až doposud znala," vysvětlila mu Džira.
Portál se mezitím otevřel. Podobal se chodbě, ve které se usadila mlha.
"Opravdu chceš začít nový život se mnou?" zeptal se naposledy Kamazi.
"Já jsem zde stejně žádný život neměla," řekla Džira. "Žila jsem jen v klamu a přetvářce. Od této chvíle můj život teprve začíná. Proto ti odpovídám ano. Ano Kamazi Hokaši. Chci s tebou začít nový život. Nevím, kde ani kdy z tohoto portálu vyjdeme, ale vím jistě, že tam chci jít s tebou."
Kamazi se na ni láskyplně usmál. Poznal, že našel tu pravou. S ní chce strávit zbytek svého života. Tak to cítila i Džira. Chytli se tedy za ruce a společně vešli do portálu.
Co se bude dít dál? Kam je tato cesta zavede? Budou tam šťastni? Tyto a další otázky nechali za sebou stejně jako vše, co doposud znali. Nyní už byli jenom sami dva. Navždy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 arniel-torm arniel-torm | Web | 26. prosince 2013 v 20:06 | Reagovat

Wau, napísala si to krásne...
Ak mám byť úprimná, veľmi sa ma páči zaklínadlo, ktoré použili :)predpokladám, že toto je koniec ale myslím, že si prečítam aj tie predchádzajúce časti, nech spoznám postavy :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama