8. prosinec

8. prosince 2013 v 8:00 | Rien Toute |  24.den
Bylo pár minut po půlnoci, když Kamazi přiletěl na místo setkání. Džira sem ještě nedorazila, takže si zatím sedl do trávy. Přemýšlel, kdo ta dívka doopravdy je. Denně trávil několik hodin v knihovně hledáním rasy, která by odpovídala. Nikdy však nic nenašel. Odkud asi tak přišla?

Zajímavé bylo, že si nikdy nevšimla své rozdílnosti od jejích rodičů. Bylo přece na první pohled poznat, že mezi ostrovany nepatří. Hnědá barva očí a vlasů by ještě tak nevadla, ale to, že se její vlasy vlnily, nebylo pro ostrovany typické, stejně tak jako její světlá kůže. Měl by si promluvit s jejím otcem. Ten určitě bude vědět, odkud jeho adoptivní dcera pochází.
Koutkem oka zpozoroval pohyb. Někdo přicházel. Jak se později ukázalo, byla to Džira.
"Ahoj," pozdravil ji a ona mu stejným způsobem odpověděla.
Pak se dali do práce. Kamazi byl překvapen, jak výborně dívka zvládá levitaci a jak lehce jí jde pohybovat předměty bez toho, aniž by se jich jakkoliv dotkla. V hlavě si poznačil, že by pro danou rasu měla být taky typická schopnost rychlého učení.
Tu noc pokračovala výuka velmi svižně. Kamazi ji učil práci s vodou, a když tuto práci Džira mistrně zvládala, začal ji učit manipulaci s ohněm. Byli by pokračovali ještě dál, kdyby se nezačalo rozednívat a Džira se nemusela vrátit domů.
Když odešla, sedl si Kamazi na kámen a vychutnával si východ slunce. Už brzy bude muset za svým pánem, ale předtím chtěl využít poslední minuty svobody. Čas však neúprosně ubíhal a on za chvíli musel vstát a letět do Ačašiho domu.
Tam už na něj Ačaši čekal. "Kde pořád lítáš?" zlobil se na něj. "Už dávno jsi tady měl být!"
"Omluvte mě, pane," zaprosil Kamazi, "ale musel jsem si něco naléhavě vyřídit ohledně mého návratu na nebe."
"V tom případě to schvaluji," pokýval Ačaši hlavou. "Kdyby ses vrátil zpátky do tamní politiky, bylo by to nanejvýš skvělé."
"Máte dnes něco v plánu?" zeptal se ho Kamazi.
"Zatím nikoliv," odpověděl Ačaši. "Ale pro tebe mám pár úkolů."
Většina úkolů se týkala správy Ačašiho pozemků. Kamazi musel dohlédnout na stavbu stájí pro pekelné koně, podepsat některé papíry, zkontrolovat uhelné doly, provést inventuru ve skladech a mnoho jiných věcí, které měl stihnout za jeden jediný den.
"A byl bych rád," dodal Ačaši, když už si Kamazi myslel, že by jeho seznam povinností mohl být u konce, "kdybys zítra zašel za slečnou Dikamoši. Prý je od včerejšího dne nemocná a mě by zajímalo, jestli to nějak nesouvisí s naším kouzlem."
Kamazi přikývnul. Aspoň bude mít možnost promluvit si s jejím otcem. Dál však neměl na přemýšlení čas. Rychle se odebral do své kanceláře, kde podepsal předem připravený štos papírů, a pak se dal do plnění mimoměstských záležitostí. K přepravě mu posloužila křídla.
Už byl skoro večer, když konečně přiletěl zpátky. Všechny úkoly měl splněné, a tak se mohl pustit do dalšího pátrání po Džiřině původu. Poslední dobou sice skoro vůbec nespal, ale to se dalo vydržet. Její osud teď byl daleko důležitější.

Džira otevřela knihu. Nyní před sebou měla stranu s nápisem Andělé, kterou si začala pozorně pročítat.
Andělé jsou bytosti podobné lidem, se kterými jsou však příbuzní jen velmi vzdáleně. Podle bájí bohyně jménem Esté měla tři děti, ze kterých se však staly zcela různé bytosti. Nejstarší syn se díky své lásce k přírodě stal elfem, její dcera pro lásku k létání andělem a nejmladší syn pro touhu po moci upírem. Více o těchto rasách a bájích naleznete v příslušných heslech.
Všechny tři národy se vyznačují značnou dlouhověkostí (průměrná doba dožití je o kolo tisíce let), výjimečnou silou a schopností používat magii.
Andělé však na rozdíl od předem zmiňovaných národů jsou schopni létat, za pomoci svých křídel, která jim vyrůstají z lopatek a plně dorostou zhruba v dvanácti letech.
Jejich povaha je většinou velmi otevřená, ale někteří je označují jako marnivce či domýšlivce kvůli jejich zálibě v kráse a monumentalitě.
Jejich kultura je značně vyspělá a vzdělávací systém zrovna tak. Jejich společenství je zřízeno demokraticky. Každý starší padesáti let smí volit na období patnácti roků jednoho z kandidátů, který má poté hlavní slovo na všech shromážděních. Vítězní kandidáti se nazývají Vyšší a je jich zpravidla deset.
Dále v knize byly ještě nějaké obrázky a drobné popisky, které však Džira nestihla přečíst, protože někdo přicházel. Rychle zavřela knihu a schovala ji pod postel. Zavřela oči a dělala, že spí, ale pak usnula doopravdy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama