9. prosinec

9. prosince 2013 v 9:00 | Rien Toute |  24.den
Kamazi kráčel rušnou ulicí. Všude pobíhali nějací lidé. Začínaly se otevírat obchody, z nichž se linula vůně pečiva, ovoce, zeleniny, ryb, uzenin a dalších potravin.

Kamazi slyšel štěbetání ptáků, které však většinou přerušil křik či rozhovory lidí kolem. Na ulicích však nebylo vidět jenom krásu a blahobyt. Z postranních uliček sem vítr zavál smrad odpadků, potulovali se zde zlodějíčkové a chudí nebo zmrzačení lidé žádající o almužnu.
Kamazi však byl myšlenkami zcela někde jinde než na rušné ulici. Ten večer hodně pokročili ve výuce. Džira už dokonale ovládala všechny čtyři živly- vodu, oheň, vzduch i zemi. To byla však jen nepatrná část kouzel. Byla tu totiž ještě kouzla útočná, obranná, léčivá a psychická, která ji bude muset alespoň částečně naučit. I tak to však bude jen malá část magického umění, ale bude to muset stačit. Víc toho do dvacátého čtvrtého prosince nestihnou.
Nyní už stál před domem pana Dikamošiho, takže ostatní myšlenky odložil na později. Zaklepal na dveře, které mu poté otevřela služebná.
"Co si přejete, pane?" zeptala se ho po zdvořilé úkloně.
"Mám domluvenou schůzku s panem Dikamošim," odpověděl jí.
Služebná přikývla a zavedla ho do salonku. Za chvíli sem přišel i pan Dikamoši.
"Čemu vděčím za vaši návštěvu?" přešel rovnou k věci.
"Pan Kukaroki mě za vámi poslal, abych se zeptal, jaká nemoc trápí jeho snoubenku. On je bohužel velmi zaneprázdněný," vysvětlil Kamazi. "Dále se vás chci zeptat na Džiřin původ."
Dikamoši svraštil čelo. "O co jde?" zeptal se.
"Ona není vaše dcera, viďte?" řekl Kamazi.
"Ano, není," souhlasil Dikamoši po pár minutách ticha. "Našli jsme ji jednoho zimního večera na kopci u města, kousek od místa, kde asi tak před týdnem omdlela. Byla čerstvě narozená, asi dvoudenní miminko a my jsme neměli srdce ji tam nechat."
Kamazi přikývl. Tohle by všechno vysvětlovalo.
"Mohu se na ni jít podívat?" požádal pana Dikamošiho.
Mohl. Vyšel po schodech do prvního patra a vydal se do jejích komnat. Našel ji ležet v posteli.
Džira se zamračila, když ho spatřila, protože jeho příchod nevěstil nic dobrého.
"Proč tě sem pan Kukaroki poslal?" zeptala se.
"Chce vědět, co stojí za tvým onemocněním," odpověděl jí.
"Tak mu můžeš oznámit, že za mým onemocněním stojí pouho pouhá horečka," oznámila mu.
Kamazi z tónu jejího hlasu poznal, že nemá zájem o další rozhovor, a tak se uklonil a rychle zmizel. Tohle byla jeho poslední povinnost. Nyní se opět mohl věnovat hledání v knihovně.

Džira si po Kamaziho odchodu oddychla úlevou. Uvidí ho zítra a to jí stačilo. Další strana měla nápis Atlantida a Atlanťané.
Atlantida byl starobylý kontinent na planetě Zemi. Její obyvatelé odtud ale nepocházeli. Podle nám známých údajů přiletěli ze vzdálené galaxie nám známé jako Fexia.
Tento národ měl k dispozici velmi moderní technologie a jejich některé objevy doposud zůstaly nepřekonány.
Vláda byla postavena na demokratických principech a hlavní výkonnou i zákonodárnou moc měl senát tvořený dvěma sty senátory.
Údaje o konci Atlantidy se však rozchází. Někteří tvrdí, že Atlanťany zničila válka s jinou rasou, jiní jsou toho názoru, že celý kontinent pohltilo moře v důsledku vulkanických erupcí.
Většina Atlanťanů se po pádu jejich říše vrátila do jejich bývalé domoviny, někteří našli pomoc u elfů či andělů, kde nakonec zůstali.
Víc toho o nich v knize nebylo. Stránku doplňovalo jen pár náčrtků jejich architektury a oblečení, které nosívali.
Došlo jí, že autor nemohl sehnat další informace. Kdo asi byli Atlanťné a co je přivedlo na Zemi?
Džira pokrčila rameny a odehnala tyto myšlenky stranou. Jestli si na to zítra vzpomene, zeptá se Kamaziho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama