A pírka padají...

13. ledna 2014 v 18:00 | Rien Toute |  Poezie
Už ani nevím, kdy jsem tuto báseň psala. Jen vím, že je to dávno...


Růže zvadla.
Ptáci na jih si odlétli.
Váza ze stolu spadla
a její střepy se kolem rozlétly.

Andělu křídla trhají.
On bolesti vzdoruje.
Ta pírka z nebe padají.
Jsou to jediné, co s nebem nás spojuje.

A jeho slzy zem smáčejí,
slzy náhlé bezmoci.
A mraky je po obloze vláčejí
Říkají, že už není mu pomoci.

A on z té velké výšky padá
bez pomoci, bez křídel.
Byla to však od něj zrada,
že chtěl žít bez pravidel?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bria-they bria-they | 14. ledna 2014 v 19:48 | Reagovat

Ahoj,beru na vědomí změnu adresy blogu :)
Bria

2 Milča Milča | Web | 17. ledna 2014 v 8:34 | Reagovat

Nádherně emotivní báseň! :)

3 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 17. ledna 2014 v 19:11 | Reagovat

Nádherná básnička, má takový hlubší smysl..:)
Mimochodem, omlouvám se, že jsem nekomentovala, ale nějak jsem zapoměla, jelikož se mi vymazal seznam affs:/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama