Po temné noci

21. dubna 2015 v 21:00 | Rien Toute |  Poezie
Další nával negativních myšlenek. Jinými slovy, opět je tu báseň.



Zas přišel den se svou barvou bílou,
tak jak chodí vždy, když noc jde spát.
To možná on zachránil tvou duši pošetilou,
před nočními můrami, které se ti měly zdát.

Po temné noci chladné probuzení.
Venku jen nelibé tváře potkáváš.
A z rána den se zas na noc pomalu mění.
A s tou nocí zas a znova úzkost poznáváš.

Jak loutka připadáš si, však s přetrhanou nití,
bez dlouhých prstů zkušeného loutkovoda.
Jak bezmocně bys padala, nikdo tě nezachytí,
do rukou otrokáře, co bez váhání tě prodá.

Život už smysl pozbyl, tak co tě při něm drží?
Naděje přece nejsou, nemáš právo je mít.
A před očima už ti poslední minuty běží.
Ale máš vůbec právo, svůj život ukončit?

S otevřenými víčky upřeně na strop hledíš.
Avšak myšlenky nejsou, hlava je jako dutá.
Co se sebou si počít, to už dávno nevíš.
Všechna práva jsou ti najednou odejmuta.

A náhle nával všeho, nechuti sama k sobě.
Své neschopnosti, lásky, snů, co se nikdy nestanou.
Poslední myšlenky se upínají k tobě.
Než s nožem v zápěstí navždycky přestanou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 29. května 2015 v 16:07 | Reagovat

Básnička se mi moc líbí, ale upřímně mi nepřijde moc depresivní, spíš taková... hodně uvažující :) Ale moc se mi líbí, máš fakt dobré rýmy :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama