Strážce starých věků

15. září 2016 v 20:00 | Rien Toute |  Jednorázovky
Tma a ticho. Jen prázdnota nyní naplňovala les. Všude prázdno. Nikdy to tak nebylo. Až doposud. Procházela tou najednou nepřívětivou krajinou. Vzpomínky na doby, kdy tu vyrůstala, se jí nyní v hlavě mísili se smutnou realitou. Kolik už je to dní, co odešli? Deset? Dvacet? Nebo i víc? Netušila. Čas pro ni nic neznamenal. Netušila ani, jak dlouho na tomto světě vlastně byla ona. Dvě stě let? Tři sta? Nebo snad už tisíc? Nikdy to nepočítala. Nikdy si nepřišla stará. Až nyní.

Na kraji lesa se zastavila a sledovala lidskou osadu v údolí pod ní. Kolik generací se tam v průběhu jejího života vystřídalo, to netušila. Věděla ale, že tyto bytosti žijí daleko kratší dobu, než oni. Byli tak krátkověcí. Ty staré doby, kdy se jejich věk mohl poměřovat s věkem elfů, byli pryč. Elfové ale odešli a lidé zůstali. Ona byla poslední. Poslední elf, který zůstal v lidském světě.
Přála si též odejít, ale nemohla. Musela zůstat. Byla posledním strážcem starých věků. Její konec by znamenal konec všeho vědění a moudrosti, které elfové ostatním lidem dali. Její smrt by znamenala konec řádu a začátek chaosu. Začátek doby temna. A tak tedy sledovala, jak lidé postupně staví krásná města a chrámy, zúrodňují půdu a uctívají bohy, kteří už dávno nejsou mezi nimi.
Ty bohy znala, patřili ke staré lidské rase, která žila stejně dlouho jako elfové. I oni se však rozhodli natrvalo opustit tento svět, přejít dál za moře, kde na ně čeká věčné vykoupení. Jen jeden musí zůstat, znělo tehdy v proroctví. Jeden zůstane a magie bude žít. Lesy neuvadnou, vědění dál bude existovat.
Nikdy z lesa nevyšla, aby se k lidem připojila. Samota nebyla jejím nejlepším společníkem, ale copak mohla žít a dívat se, jak její přátelé postupně umírají? Jak se střídají generace jedna za druhou a ona přitom zůstává stále stejná? Ne, to nedokázala. Raději žít tady.
Z krásných elfských měst se najednou začaly stávat trosky. Všechna magie z nich vyprchala, mohutné dómy se začaly hroutit, z paláců zbyly jen sutiny. Věk elfů už dávno pominul. Nyní tu byli lidé. Víc jak tisíc let. A život poklidně ubíhal dál.
Najednou se přesto něco změnilo. Lidé se změnili. Začali bořit sochy starých bohů, ve jménu víry prolévali krev. Chrámy vypálili a místo nich postavily katedrály. Na jejich věžích se leskl kříž. Konec starých dob. Začátek nových. Začátek nového boha.
Dlouho smutnila nad tou změnou. Doba jí přišla temnější než dřív. Lidé, které v lese občas potkávala, ji už nezdavili. Báli se jí. Stala se pro ně ďáblem. Ten večer les zapálili. Aby na vždy zničili to staré monstum, které se zrodilo z dřívějších temných dob. Už jen jeden bůh. Jen jedna pravda. Jen jedno učení.
Plameny šlehali všude okolo, kouř ji dusil. Věděla, že je konec a nebránila se. Mělo to tak být. Konec jejích časů nadešel. Proroctví se naplnilo. Doba temna přišla, staré vědění bylo zapomenuto. Lesy byly káceny, jejich místo nahradila města. V každém z nich stál kostel, v každém z nich se ve jménu víry prolévala krev. Upalovali čarodějnice, zabíjeli bezbožné i ty, kteří v boha věřili, ale měli na jeho učení jiný názor. Kolik let musí opět uplynout, aby vědění opět ožilo? Sto? Tisíc?
"Dělala jsem vše, co jsem mohla," zašeptala tiše, když konečně opustila ten lidský svět a dostala se tam, kam každá duše jednou kráčí. A nebylo to ani peklo, ani ráj, ani podsvětí.
"Já vím mé dítě," odpověděla vědma, která jí kdysi tak nelehkým úkolem pověřila. "A nyní konečně můžeš jít dál. Tvá duše konečně dosáhne klidu."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Njina Njina | E-mail | Web | 15. září 2016 v 23:45 | Reagovat

Nádhera. :-) Jedním prostý slovem se snažím vyjádřit velice příjemný prožitek. Nádherný příběh... :-)

2 Clariena Clariena | Web | 17. září 2016 v 14:36 | Reagovat

Moc pěkný, citlivý příběh . :-) Talent.

3 sante sante | 18. října 2016 v 13:52 | Reagovat

neco se zmenilo.....
duse stejna, pohled jiny....

4 theartemishunter theartemishunter | Web | 29. října 2016 v 19:13 | Reagovat

Tohle je vskutku úžasné. Konečně jsem se dokopala podívat se na blog osoby, která mi pochválila básničku a rozhodně toho nelituji. Píšeš opravdu krásně a tvůj blog se dnešním dnem počínaje stává jedním z blogů mnou opravdu oblíbených. Rozhodně tedy ve své tvorbě pokračuj, přeji ti jen to nejlepší a vždy budu čekat na další články (hned poté, co přelouskám všechny předchozí).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama