Jednorázovky

Strážce starých věků

15. září 2016 v 20:00 | Rien Toute
Tma a ticho. Jen prázdnota nyní naplňovala les. Všude prázdno. Nikdy to tak nebylo. Až doposud. Procházela tou najednou nepřívětivou krajinou. Vzpomínky na doby, kdy tu vyrůstala, se jí nyní v hlavě mísili se smutnou realitou. Kolik už je to dní, co odešli? Deset? Dvacet? Nebo i víc? Netušila. Čas pro ni nic neznamenal. Netušila ani, jak dlouho na tomto světě vlastně byla ona. Dvě stě let? Tři sta? Nebo snad už tisíc? Nikdy to nepočítala. Nikdy si nepřišla stará. Až nyní.

Ještě jedna slza

20. listopadu 2014 v 21:00 | Rien Toute
Plakala. Plakala tak dlouho, až jí vyschly slzy. Tak dlouho, až jí nezbyla žádná síla a ona tam jen bezmocně ležela. Krásná jako porcelánová panenka. Čista jako lilie. A prázdná, jak mísa toho nejchudobnějšího člověka.

Zámek v oblacích

12. dubna 2014 v 23:00 | Rien Toute
Stojím tam, na hranici mezi naším světem a nekonečnem. Na balkóně pevnosti andělů. Na zámku v oblacích. Konečně!

Valentýn

14. února 2014 v 17:00 | Rien Toute
Když tedy máme ten Velentýn, tak sem přidávám něco zamilovaného, i když to úplně není můj šálek kávy.

Dnešní svět

4. února 2014 v 20:00 | Rien Toute
Zbývá pár minut do půlnoci, když se přicházím na místo určení. Vím, že mám ještě čas, takže se schovávám do stínu jednoho z domů. Opírám se o zeď a z kapsy vytahuji krabičku cigaret se zapalovačem.

Zimní princezna

2. února 2014 v 22:00 | Rien Toute
Poprvé jsem ji spatřil na přelomu roku v den, kdy starý rok už umíral a zítřkem se rodil rok další. Stál jsem na louce za městem skrytý pod stromem uprostřed té sněhové nádhery kolem. Stromy obalené jinovatkou se třpytily v záři městských ohňostrojů a měsíc v úplňku společně s hvězdami svítili na cestu všem poutníkům. Krajinu naplňovalo ticho.
A najednou se ozval tichý cinkot zvonečku.

Stíny

25. ledna 2014 v 12:00 | Rien Toute
Vytahuje z tašky klíče a odemyká dveře. Doma je prázdno. Zase je sama. Ví, co jí čeká. Stíny. Vždycky je to stejné.

Láska

24. ledna 2014 v 20:00 | Rien Toute
Ten večer byl pohodový, ostatně jako každý, který trávili spolu.

Noc

18. ledna 2014 v 10:00 | Rien Toute
Odbyla půlnoc. Potichu se zvedla z postele, aby ho nevzbudila a začala se oblékat. Už musela jít.

Štědrý den

24. prosince 2013 v 17:00 | Rien Toute
Venku chumelilo a vše vypovídalo o tom, že přichází Vánoce. Byla už tma a já seděla za oknem a sledovala tu sněhobílou nádheru. V duchu jsem si představovala anděly, jak se na mě zpod oblaků dívají a na tváři jim hraje úsměv.

Konec podzimu

21. prosince 2013 v 17:00 | Rien Toute
Dnes máme konec podzimu a s ním přichází i další jednorázovka

Jako opařená, neschopná dělat cokoliv jiného, jsem si sedla na zem do hromady listí, která ležela u toho stromu. Moje mysl nebyla schopna přijmout to, co jsem nyní viděla. Oči se mi zaplavily slzami a zakryly tak tu hrůznou podívanou přede mnou.

Provokace

1. prosince 2013 v 23:00 | Rien Toute
Upozornění: Tato povídka obsahuje zvýšené množství erotických prvků

Už byla tma. Dole pod ním zářily desítky pouličních lamp, ale tady ne. Tady člověk mohl vidět hvězdy.

Mlha a měsíční světlo

13. listopadu 2013 v 17:00 | Rien Toute
Chystám se na cestu. Mám strach. Strach z toho, že budu zase sama. Ne, že bych to neočekávala. Bylo mi to jasné, hned jak jsem zjistila, že jedu.

Život na hradě

11. listopadu 2013 v 17:00 | Rien Toute
Seděla na lavičce a sledovala šermíře v kostýmech, jak míří na plac. Přemýšlela, jak dlouho to tu vydrží. Bude tu vůbec příští rok? Doufala, že ano.

Zakázané ovoce

9. listopadu 2013 v 17:00 | Rien Toute
Ležím v posteli a pořád před sebou vidím ten okamžik. Přehrává se mi v hlavě pořád a pořád dokola, jako zpomalený film.

Děvčátko se sirkami

7. listopadu 2013 v 17:00 | Rien Toute
Déšť smáčel všechno kolem i mě samotnou. Nepřestával. Pořád další a další kapky padali na ulici. Měla jsem úplně promočené oblečení i vlasy. Nic na mě už nebylo suché. Byla mi zima, ale já pořád ještě stála venku na ulici a odmítala jít pryč.

Drogy

5. listopadu 2013 v 17:00 | Rien Toute
Kevin a Nigel. Dva nerozluční kamarádi už od první třídy základní školy. Jeden bez druhého neudělali ani krok. Lidé by je možná mohli považovat za dvojčata, kdyby jeden neměl vlasy černé a hnědé oči a druhý naopak vlasy blond a oči modré jako nebe. I tak to však byla nerozlučná dvojka.

Čas plyne stále rychleji

3. listopadu 2013 v 17:00 | Rien Toute
Tik, tak, tik, tak, tik, tak. Srdce jí začalo divoce tlouct a dech se jí zrychlil. Oči měla rozšířené strachem. Zastavila se a poslouchala, ale když neslyšela nic víc, než vlastní oddechování, tak se trochu zklidnila. Hlavně zachovat zdravý rozum, říkala si. Pak se to ale ozvalo znovu. Tik, tak, tik, tak.

Smilování? To nikdy...

1. listopadu 2013 v 17:00 | Rien Toute
V místnosti panovalo šero. Dívka se už probrala. Pokoušela se se osvobodit z pout. Při pohledu na ni se škodolibě usmál. Kolikrát už to některá z jeho minulých obětí zkoušela. A kolikrát jí taky došlo, že je to marné.

Proč zrovna já?

30. října 2013 v 17:00 | Rien Toute
Utíkala jsem, jak nejrychleji to šlo. V hlavě jsem měla jen jednu myšlenku. Běž!

Alexandrova dcera

28. října 2013 v 17:00 | Rien Toute
"Všechno to začalo v Babylóně, kde tou dobou zrovna končil příběh jednoho z největších panovníků všech dob. Alexandra Velikého.

Boj s myšlenkami

26. října 2013 v 17:00 | Rien Toute
Dívenka na fotce si k hrudi pevně tiskla svou hadrovou panenku. Měla na tváři šťastný usměv a oči jí zářily nadšením. Za ní pak s pozadí stála ještě jedna dívka a dělala holčičce s panenkou rohy.

Nedočkavost

24. října 2013 v 17:00 | Rien Toute
Osmnáct let. Věk, kdy se člověk stává dospělým. Jak nedočkavá jsem jako dítě byla, až ho dosáhnu. Budu moct pít, kouřit a sednout za volant auta. Budu moci opustit svou rodinu a konečně se vydat do světa. Tehdy mi bylo teprve třináct let a už jsem přímo dychtila mít osmnáct a stát se dospělou. Ale to bylo předtím, než se k moci dostali oni.

Šipky

22. října 2013 v 17:00 | Rien Toute
Utíkala, jak nejrychleji mohla. Bolel ji každý sval v těle a skoro se nebyla schopna nadechnout, přesto však běžela dál. Jako každý člověk, který si chtěl zachránit život.

Výstřednost

20. října 2013 v 17:00 | Rien Toute
Ten dům, před kterým nyní stál, viděl již víckrát, ale dnes mu připadal daleko zlověstnější, než kdykoliv jindy. Možná to bylo proto, že dnes do něj musel vstoupit. Při té představě ho zamrazilo. To, že v něm žije čaroděj, věděl snad každý ve městě, stejně jako to, že je lepší se od tohoto domu držet stranou. Jenže to on nemohl. To, co potřeboval, nikdo ve městě nedokázal. Kromě čaroděje.

Místo, kde chci žít

18. října 2013 v 17:00 | Rien Toute
Dívala jsem se na město pod sebou a přemýšlela, co dál. Mám zůstat nebo odejít? Sice jsem se tu narodila a vyrostla, ale byl nějaký důvod tu déle zůstávat?

Deprese

16. října 2013 v 17:00 | Rien Toute
Sklonil se k dívce před sebou, které pomalu, ale jistě dohasínal život. Ještě chvíli a ona přejde na druhý břeh. A on bude jejím průvodcem.

Nekonečno

14. října 2013 v 17:00 | Rien Toute
Stála tam, před portálem. Za ním se nacházelo nekonečno. Nechápala, jak něco takového vůbec může existovat. Ale přesto to tu bylo. Věděla, že nyní stojí před něčím, co bylo úplně na začátku. Před lidmi, před stvořením Země i vesmíru. Bylo to na začátku všeho.

Problémy 21. století

12. října 2013 v 17:00 | Rien Toute
Když tohle píši, tak už předem vím, že je po všem. Že za pár minut všechno kolem mě pohltí sopečný popel a přestane to existovat. Že není úniku. A že mám jen velmi krátký čas vylíčit, co přesně se událo a co k tomu vedlo.

Vzpomínky

10. října 2013 v 17:00 | Rien Toute
Mlčel. Nic neříkal. Jen tam tak seděl a díval se do temnoty. Co jiného taky měl dělat. Vzdorovat? O to už se pokusil. A přišlo ho to dráž, než čekal. Nyní už mu nezbylo nic. Ani čas, ani možnost odejít. Zbyly mu snad jen vzpomínky, pohřbené někde hluboko uvnitř v srdci.

Realita

8. října 2013 v 17:00 | Rien Toute
Doma panovala pohoda, ostatně jako každý večer. Společně s rodiči jsme s bratrem seděli v obýváku a dívali se na televizi. V ní zrovna běžely nejnovější večerní zprávy.

Plyšový medvídek

6. října 2013 v 17:00 | Rien Toute
Zapadající slunce svými paprsky osvětlilo skládku odpadu a s ní i poslední popelářské auto, které zde zrovna vysypávalo svůj nepůvabný náklad. Jakmile s touto nemilou, zato však velmi potřebnou prací skončilo, rozjelo se pryč. Dveře od skládky se zavřely a na prostranství s hromadou odpadků nastalo ticho.

Lidmi opuštěná

4. října 2013 v 18:00 | Rien Toute
Sama, samotinká,
lidmi opuštěná,
láskou zavržená,
přítele nemající.

Změny

4. října 2013 v 17:00 | Rien Toute
Se smíšenými pocity jsem sledovala televizní obrazovku, kde měly být za okamžik vyhlášeny výsledky voleb.

Není růže bez trní

2. října 2013 v 17:00 | Rien Toute
Připadalo jí to jako sen. Tolik volně rostoucích květin snad v životě neviděla.
"Jak jsi to dokázal?" nechápala. "Vždyť tolik rostlin tě muselo stát jmění."

Živel

30. září 2013 v 17:00 | Rien Toute
"Co to tam píšeš?" chtěl vědět učitel.
"Ale nic," zalhala dívka a rychle schovala papír do sešitu.

Na pustý ostrov

28. září 2013 v 17:00 | Rien Toute
"Jen jednu věc," řekl jí Janus. "Můžeš si sebou vzít jen jednu věc."

Anděl smrti

27. září 2013 v 22:28 | Rien Toute
Tak jsem se nakonec zapojila do literární soutěže na blog.blog.cz. A koho jsem si vybrala? No přece Kylara Sterna z trilogie Noční Anděl

Zavři oči a otevři mysl

26. září 2013 v 17:00 | Rien Toute
Za oknem se proháněly sněhové vločky smíchané s deštěm. Už byla tma, ale díky světlu pouličních lamp se je nedalo přehlédnout.
Někdo vstoupil do krámku. Ode dveří se ozval zvonek a potom šustění korálků, jak někdo rozhrnoval z nich vytvořený závěs.

Achilles

24. září 2013 v 17:00 | Rien Toute
"Achille, nebojuj," prosila jsem ho znovu. "Dnes zemřeš, vím to."
Podíval se na mě těma svýma hlubokýma hnědýma očima. "Já vím. Vím, že je tento den můj poslední, ale přesto půjdu a budu bojovat. Je to můj osud."

Noční tvorové

22. září 2013 v 17:00 | Rien Toute
Našel ji u jedle. Ležela tam na sněhu, úplně nahá a skoro mrtvá. Nemohl ji tam nechat. Odnesl ji do svého srubu, kde po zimu přebýval, tam ošetřil její rány a zabalil ji do kožešin. Po dnu se probrala, ale mluvila jenom nesmysly.
Po dalším dnu věděl, že boj o její život prohrál. Byla moc slabá, než aby přežila. A pak přišel on. Muž, který mohl být jak její záchrana, tak smrt.

Nesmysl

14. září 2013 v 17:00 | Rien Toute
"To je přece nesmysl!" vykřikl. "To nemůžeš myslet vážně!"
"Ale myslím," ujistila jsem ho. Mám své spolehlivé zdroje."

Samota

12. září 2013 v 17:00 | Rien Toute
"Vlez tam," poručil jí otec.
"Ale já nechci," vzlykala malá dívenka. "Já chci být s tebou, tati."

To, co potřebuji, jsi ty

10. září 2013 v 17:00 | Rien Toute
Stála tam, neschopna se dívat na cokoliv jiného, než na něj. Na anděla, byť padlého, v celé svojí kráse. Jeho hnědé vlasy mu padaly do očí, které nyní žhnuly jako dva uhlíky právě vytažené z ohně.
"Běž pryč," řekl jí snad už po sté. "Víš přece, že zůstat by byla tvá smrt."

Náhoda je blbec

8. září 2013 v 17:00 | Rien Toute
Jako každý den jsem i dnes zamířila ze školy rovnou domů. Touto dobou nebylo radno se zdržovat na ulici.
Cesta domů byla docela dlouhá, asi půl hodiny chůze. Mohla jsem zkusit jet na černo tramvají, ale kdyby mě chytli, vzali by mě na četnickou stanici a možná by mě i vyslýchali. Toho jsem se bála. S Němci nebylo radno si zahrávat, zvláště ne teď, když prohrávali válku.

Jedno slovo

6. září 2013 v 15:00 | Rien Toute
Ulice byla tichá a prázdná. Všude byla tma a jediné, co vrhalo alespoň trochu světla do tohoto ponurého místa, byla lampa stojící v její polovině u dávno opuštěného činžáku.

Zpověď nesmrtelné

4. září 2013 v 15:00 | Rien Toute
Nadpis mluví sám za sebe, takže si myslím, že není potřeba cokoliv dodávat. Snad jen to, že děkuji jednomu ze svých kamarádů za inspiraci.

Volba

2. září 2013 v 14:48 | Rien Toute
Odcházel. Možná ho vidí naposled. Do očí se jí začaly hrnout slzy. "Gabrieli," promluvila na něj, "chci tě požádat, abys neodjížděl. Ne teď. Nežádám tě o to kvůli sobě, ale kvůli Marii."
 
 

Reklama